1:Naprosto dokonalá partie.

30. července 2013 v 16:40 | Dixion |  Got a secret. Can you keep it?


O pár týdnů dříve…

Předposlední den letních prázdnin. Pohladil čerstvě povlečenou peřinu. Všechno vonělo novotou, stěny po primalexu. Byl pro něj zvláštní být zase v tom domě. Po dvou letech, kdy bydleli úplně v jiné zemi, jiné kultuře a společnosti, to pro něj bylo více než zvláštní. Když prvně projížděli jejich malým městečkem někde ve státu San Francisko, zjistil, že se vůbec nic nezměnilo.
Alespoň na pohled ne.

Po cestě uviděl dokonce pár starých známých. Včetně jednoho ze svých nejlepších přátel, Louise Tomlinsona. Možná měl o odstín tmavší vlasy a vypadal víc odvázaný. Vyspěl, samozřejmě. Přemýšlel i nad tím, že by jej vyhledal a mohli by zajít na cigaretu, pokecat.

"Tak co?" Ozvalo se za ním. Otočil se od okna, mezi dveřmi stála jeho matka Trisha. "Odvezeš jí?" Už dva roky mohl řídit, zrovna dosáhl osmnácti let.

"Jasně." Sebral ze svého starého psacího stolu klíčky od tátova mercedesu, který si tak nějak propůjčil, a seběhl schody. "Jess," zařval do domu,"odjíždím!" Vyběhl ven ze dveří a posadil se do auta. Rozhlížel se po ulici, nikde ani stopa.

"Jsem tu," mladší sestra dosedla a zapnula si pás. Nastartoval a vyjel po silnici. Prohlédnul se ve zpětném zrcátku; všichni v Austrálii, kde strávil dva roky svého života, mu říkali, že vypadá o dost starší, než je. Skutečně to tak bylo, jeho ostré rysy a svalnaté tělo ho dělaly o dost starším. Působil velmi intelektuálně; čtenářský i studijní typ, se zvláštním vkusem pro hudbu i oblékání. "Zastav, Zayne, nad čím přemýšlíš?!" Sestra jej uhodila do ramene, minul školní tělocvičnu, kam šla na konkurz do roztleskávačského týmu. Zařadil zpátečku. "Dobrý, dojdu to, čau." Vyběhla z auta dřív, než jí stačil odpovědět. Měl čas tak dvě hodiny. Vzpomněl si na hospodu, kam chodíval s kamarády, měla být pár bloků od místa, kde teď byl. Zařadil zpátky na jedničku a loudavě vyjel po silnici. Zaparkoval před podnikem a vylezl z auta. Upnuté černé džíny povytáhl a uhladil je. Bílé tričko s nápisem stáhl a ruce strčil do kapes u své džínové bundy. Dveře do baru byly otevřené, byl prázdnější, než dříve. Vlastně tam byl jen jeden muž, kromě číšnice. Pěkný, mladý, hnědovlasý, s hezkým úsměvem. Dosedl na barovou židličku, jen o jednu dál od toho člověka, který byl začtený do nějaké své knihy, dokud ho on nevyrušil svou objednávkou:

"Jedno presso." Vyndal z kapsy krabičku cigaret a pohodil ji před sebe na bar.

"To není moc dobrá vlastnost," rýpnul si ten muž vedle něj.

"Já vím," tiše se na něj usmál, na chvíli mu pohlédl do očí. Pak zrak odvrátil ke svým cigaretám. Vytáhl z krabičky zapalovač a jednu cigaretu. Gestem nabídl i tomu, zjevně o pár let staršímu, muži. Ten nepřijal. S pokrčením rameny si připálil a konečně vypadal drobet víc uvolněně.

"Vypadáš unaveně," poznamenal hnědovlásek,"přijel si z dovolené?" Napil se své skotské a zvědavě si Zayna přeměřil pohledem. Líbil se mu, jinak by jej ani neoslovil. Typoval ho tak o rok mladšího, chybně…

"Nene, stěhování," odpověděl, nechávajíc ze svých úst samovolně vyplouvat cigaretový dým. Otočil se na židli tak, aby byl k muži čelem. Ten tak seděl skoro po celou dobu.

"Přistěhoval ses? Já taky," opatrně si přesedl na židli vedle černovláska.

"Vlastně jsem se spíš vrátil," pokýval hlavou a odložil cigaretu do dolíku na popelník. Uchopil za ucho šálek s právě přinesenou kávou a napil se. Pak jej znovu odložil a ujal se své cigarety. Viděl na přísedícím, že se chce zeptat. "Bydleli jsme s rodinou v Austrálii," pověděl.

"Vážně?" Nadšeně vyvalil oči. "Taky jsem tam žil, rok jsem studoval v Mackay."

"Jo, my bydleli v Melbourne, kvůli tátově práci." Sladce se usmál, rozuměli si.

"Jsem… nezdvořilý," zakoulel očima starší z mladíků," jmenuju se Liam. Ty?" Natáhl k němu ruku.

"Zayn," přijal ji, byla teplá, pro jeho ledovou ruku až horká. Omámeně si hleděli do očí a stále se nepouštěli. Až Zayn se vzpamatoval, když si všiml Liamovy knihy. "Zajímáš se o hudbu?" Ukázal prstem na knížku, zaobírající se historií hudby afrických kmenů.

"Jo… ve skutečnosti jí hlavně spíš učím," usmál se,"spolu s poezií. Ale baví mě to, ovšem."

"Páni," zaševelil černovlásek.

"Ty studuješ, nebo?" Jejich konverzace byla taková opatrná, pomalu se táhla. Ale ani jednoho to neodradilo.

"Jo, právě že… studuju literaturu," Liam se pro sebe usmál, nemohl uvěřit-"a hudebka je můj hlavní obor," že se Zayn zdá jako naprosto dokonalá partie.


"To je úžasný," uznal nesměle.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ellie Ellie | 13. října 2013 v 12:08 | Reagovat

PLL :3

2 Ondrísek★ Ondrísek★ | 15. prosince 2013 v 2:12 | Reagovat

Byl jsem tak hloupý, že jsem to nezačal číst dříve... Bože, BOŽE! I just adore you! <3, kdybych nebyl teď tak ospalý dočetl bych to ihned do té 13ky! !!!Bože!!!, na motivy Ezria!!! Ježiši! Já se zbláznim... :* ^^ ‹3

3 Karin Karin | 11. srpna 2016 v 17:05 | Reagovat

Pěkné. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama