1:Nemohl jsem se dočkat...

27. července 2013 v 7:56 | Dixion |  I wish


Koženou červenou brašnu odhodil na postel a došel za sebou zavřít dveře. Usedl ke psacímu stolu a, shýbaje se pod něj, spustil počítač. Vyčkávajíc na obnovení relace ze včerejšího dne, sledoval basketbalové hřiště hned pod barákem a vyhlížel, jak si jeho spolužáci vedou ve hře.

On na sport nikdy nebyl.

Z repráků se ozvalo cinknutí, které jej probudilo ze zamyšlení, a on se konečně spokojeně přihlásil na svůj účet.

Kurzorem myši najel na Zprávy a rozkliknul je. Poslední člověk, s kterým si včerejší den psal, byl online. Šťastně se usmál, v bříšku jej zašimralo a obočí mu vyletělo snad do půlky čela.

Chtěl mu napsat, ale dotyčný jej předběhl.

"Ahoj," napsal a přidal usměvavého smajlíka.

"Ahoj," odepsal stejně a také mu věnoval úsměv.

Psal si s ním už tři týdny. Připadal mu milý, byla s ním legrace a podle vyjadřování působil inteligentně.

"Jaký si měl den? A jak dopadly ty testy z fyziologie?"

Často si poslední dobou; vlastně se to stupňovalo od doby, kdy si začali psát; představoval, jak asi vypadá. Jméno ho tolik nezajímalo, neoslovovali se, což bylo vlastně docela zvláštní. Znali jen své přezdívky z chatu a z online-hry, kde se seznámili.

"Úmorný. Nemohl jsem se dočkat," přemýšlel, zda to nevyzní přehnaně, ale on mu to samé vlastně napsal včera taky,"až přijdu domů a ty tu na mě budeš čekat… Testy jsem zvládl snad aspoň na C mínus. Doufám." Sám pro sebe se zasmál, vážně se mu ty testy moc nepovedly. Nervózně si projel prsty špinavě blonďaté vlásky a vyčkával na odpověď.

"Taky jsem se na tebe těšil. Upřímně mě v poslední době drží ve škole při životě jen skutečnost, že až přijdu domů, budu si s tebou psát." Zprávu si přečetl nejmíň dvacetkrát, než byl schopný odpovědět. Někdo by možná řekl, že je divné, že mu ten neznámý kluk působí šimrání v bříšku pokaždé, když odepíše, ale on tohle zažíval poprvé a také proto to všechno bral tak moc vážně.

"Hrál si od té doby Soldiers? Já ne." Chtěl se ujistit, že to má ten člověk stejně, jako on. Že už nedělá nic jiného, jen si s ním píše. Když se nad tím ale zapřemýšlel, došlo mu, že to nemusí být oboustranné.

"Pamatuješ, jak si jednu noc byl tak utahaný, že jsi mi u toho počítače usnul? Druhý den ses mi omlouval… tak tehdy jsem hrál. Ale asi jen pět minut, bez mého oblíbeného nepřítele mě to nebavilo." Přidal i mrkajícího smajlíka.

Blonďák se začervenal. Asi to má stejné, asi už ho hra taky omrzela a místo toho tráví celé odpoledne a noci na chatu. Když se nad tím zamyslel, vlastně to byla pravda. Psali si pořád, pořád byli zalezlí doma a psali si spolu.

Chlapec na druhé straně konverzace přemýšlel úplně nad tím stejným. A také ho šimralo v bříšku, jen co si všiml, že se kamarád přihlásil. Hned mu musel napsat, musel vědět, jaký měl den, protože ho to zajímalo. Musel se o něm dozvědět více, ale věděl, že se nesmí ptát moc a příliš nápadně a často. Nechtěl jej vystrašit.

Po delší odmlce mu chlapec odepsal: "Vlastně na tebe myslím i ve škole. Hm, jsem hrozně zvědavý a možná drzý, možná tě to vystraší, nevím, jak bych reagoval já… ale řekneš mi tvé křestní jméno?" Líbilo se mu, jak opatrně to podal. Vlastně by ho stejně nijak neohrozilo, kdyby mu prozradil své jméno; lidí s jeho jménem je po celém světě klidně stovky tisíců.

"Louis," odpověděl krátce. Chtěl se ještě zeptat, jak se jmenuje on, ale dotyčný jej předběhnul.

"Já jsem Niall."

"Niall… to není anglické jméno, že? Jsi z Anglie?" Nenápadně zjišťoval další informace. Nebo se o to alespoň pokusil.

"Ne, nejsem. A ty?"

Zamračil se nad jeho odpovědí. Došlo mu, že se možná nikdy nesetkají. Pokud není z Anglie… mají to od sebe více než daleko. "Já ano. To je smůla. A myslíš, že bych se mohl zeptat ještě na něco?" Smutně vyšpulil spodní ret a pravý koutek mu cukl do strany. Bylo mu to líto. Rozuměli si, dokonce moc.

"Zkus to." Přišlo mu v krátké zprávě.

"Kolik ti je let? Pokud je to pro tebe už moc osobní, nemusíš na to samozřejmě odpovídat." Nedivil by se mu, kdyby to prozradit nechtěl, přeci jen… ten den se toho o sobě dozvěděli dost. Dost oproti těm třem týdnům, kdy o sobě nevěděli nic, kromě toho, že buď jeden píše druhý den nějakou písemku, nebo se pohádal s rodiči, anebo si říkali, co kdo obědval, či snídal. Nebo co právě večeří…

"Myslím, že nic nepokazím, když ti to řeknu. Je mi devatenáct." Takže mladší. "A tobě?"

Blonďáček byl otrávený z toho, že to má od Louise tak daleko. Konečně se s někým dokázal normálně bavit. Byť přes internet.

"Dvacet jedna… vadí ti, že jsem starší?" Posmutnělý smajlík značil, že se Louis bojí, aby se něco nepokazilo.

"Ne, proč? Pokud tobě tedy nevadí, že jsem mladší." Zasmál se, ve stejnou chvíli i chlapec na druhé straně, ale to on nevěděl, samozřejmě.

"Jasně že ne. Rozumím si s tebou," napsal mu a ještě dodal: "Upřímně bych tě podle vyjadřování typoval na staršího." Se zprávou přišel i další usměvavý obličej a jeho zase zamrazilo. Musel mít už prokousnutý ret od toho, jak si jej nervózně neustále žmoulal.


A tak si zase propsali noc. Celé tři týdny se přes noc nevyspali. Doháněli to po cestě do školy, v autech nebo v metrech, či v autobusech. A pak i ve škole. Oběma se zhoršil průměr, ale toho si ani jeden vlastně nevšimli. Oba dva byli zahledění jen do jejich rozhovorů. Energii doplňovali nápoji s kofeinem a sladkostmi. Vlastně se stali závislými… na internetu, anebo na sobě samotných. Rodiny si o ně začínaly dělat starosti, děsilo je, že sedí neustále v pokoji a nekomunikují.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Keigh Keigh | 27. září 2013 v 22:43 | Reagovat

Kruci. kruci, kruci, kruci. Tak strašně ráda bych si to přečetla, ale není to moje OTP!!! WHYYYYYYYYYYYYYYYYY ARE U DOING THIS TO ME?! Proč to nemůže být Larry nebo Zouis? CMOOOOONNNNNN I HATE U WIFEY!!

2 Keigh Keigh | 27. září 2013 v 22:44 | Reagovat

Zatraceně zas ta ovca.

3 Keigh Keigh | Web | 27. září 2013 v 22:44 | Reagovat

A TEĎ JE TU DVAKRÁT CO JSEM TO DOPRDELE ZASE -

4 Keigh Keigh | Web | 27. září 2013 v 22:45 | Reagovat

... nic neříkej.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama