15:On byl šťastný a zamilovaný.

27. července 2013 v 8:41 | Dixion |  I wish


Přetočil se na záda a telefon si displayem přitisknul k hrudníku. Svévolně se mu na rtech objevil úsměv a doopravdy i na pohled vypadal šťastně… a zamilovaně…

On byl šťastný a zamilovaný.

Pod zavřenými víčky se na něj usmíval Louisův obličej. Myslel na to, co teď asi dělá. Věděl akorát, že měl jet domů. Znovu rychle přelétnul pohledem esemesky.

"Ty jsi naštvaný?" Zněla první zpráva. "Takže jsi…" druhá. "Chybíš mi, chybí mi tvůj hlas…" smutný smajlík zdobil třetí esemesku. "A smích," bylo ve čtvrté a v další, která mu přišla s odstupem dvou hodin, někdy k dvanácté odpoledne, stálo: "Ozvi se mi, prosím. Omlouvám se za všechno, co jsem udělal, nebo řekl, já nevím… jen mi dej vědět, že jsi v pořádku." V další zprávě stál smutný smajlík a srdíčko k němu: "Co se stalo?!… Mám strach, jen mi dej vědět, že jsi živý a zdravý a já tě nechám být, jestli chceš… jen, že jsem se na tobě stal nejspíš závislý…" Každou další zprávou se to stupňovalo. "Jestli jsem to pokazil teď, tak už to víc nepokazím, když napíšu, že jsem do tebe zamilovaný až po uši a jestli se mi do večera neozveš, něco si udělám," za zprávou nebyl smutný obličej, nýbrž uplakaný. Tahle zpráva Nialla vyděsila, ale když si přečetl další: "Tak si buď naštvaný, mě to je fuk." uklidnil se. "Nasednu na letadlo a zaletím si tě zkontrolovat." Kéž by. Louis byl opravdu hodně zoufalý. "Nialle, na kolenou tě prosím, pošli alespoň něco." Zaklínal svoje rodiče za to, že přivodili Louisovi takováhle muka. "Obyčejného smajlíka, cokoliv." V další zprávě stály jen tři tečky. A v další stála básnička, kterou mu Louis poslal, když si psali poprvé: "Bůh stvořil tři světla. Jedno svítí ve dne, druhé v noci, ale to třetí, nejkrásnější, vložil do tvých očí."

V poslední, čtrnácté, zprávě byl jen další smutný smajlík, jeden z mnoha.

Bez váhání vytočil chlapcovo telefonní číslo a přiložil si blackberry k uchu: "Promiň," chtěl začít, když to Louis zvednul, ale ten jej domluvit nenechal.

"Panebože, jsi v pohodě? Jsi v pořádku? Víš, jaký jsem měl strach?! Už nikdy mi tohle nedělej," v jeho hlase šel slyšet pláč a v pozadí snad nějaká pomalá smutná skladba. "Neumíš si kruva ani představit, jak jsem se o tebe bál. Jak jsem se bál, že se ti něco stalo, nebo že ses na mě vykašlal." Brečel. Hlasitě brečel.

Hystericky.

Blonďákův jazyk nebyl schopný pohybu. Zamrzl na místě, a tak z jeho úst vycházely jen polohlasité nádechy a výdechy.

Louis pokračoval:

"U… u-udělal jsem ti něco? Pohoršil jsem tě snad nějak, nebo urazil? J-já opravdu nevím, co jsem udělal," pomalu se uklidňoval, i když pláč stále neustal.

"Lou," vydechl přešťastně Niall, když si to dal celé dohromady a došlo mu, jak moc na něm Louisovi asi záleží. "Loui, poslouchej mě. Měl jsem menší problém ve škole a rodiče mi sebrali telefon i notebook. Nemohl jsem ti nijak odpovědět… ale věř mi, celý den jsem nemyslel na nic jiného. Jen a pouze na tebe," snažil se ho utěšit. Uslyšel posmrknutí a snad i v jeho nadechování šlo znát, že je o mnoho šťastnější, veselejší, než byl předtím:

"Vážně?… Protože já jsem už chtěl jít skákat z mostu," řekl přehnaně,"stýskalo se mi."

"Já vím, mě taky, můj," zacukroval stydlivě.

"Tv…ůj?" Mile překvapen blonďáčkovým oslovením se zachvěl. Prohrábnul si čerstvě umyté vlasy a kousnul se do rtu. Už nebrečel. Slyšel, jak se Niall na druhé straně stydlivě hihňá, a tak se rozesmál taky. "Jsi roztomilý," poznamenal jemně.

V jeho hlase šla slyšet něha a radost.

"A ty jsi úžasný," oplatil mu nesměle. Chvíli bylo ticho, pak ale blonďák začal cítit svůj vlastní pot a bylo mu nepříjemně.

"Musím do sprchy, zavolám, ano?" Pověděl chlácholivě, jako by mluvil k malému dítěti.

"Hm," povzdechnul si Louis,"slibuješ, že zavoláš?" Zakousl se zevnitř do tváře, aby potlačil tón zklamání.


"Slibuju, Louisi." Mohl by si pospíšit a vůbec hovor neukončovat. Chvíli si s myšlenkou pohrával, pak se rozhodnul ji navrhnout: "Tak co kdybych si vzal mobil s sebou, položil ho na pračku nebo někam a… bylo by moc divné s tebou mluvit ve vaně?" Zasmál se, byl si jistý, že Louis přijme.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 14. srpna 2016 v 13:23 | Reagovat

Tak nebuď na ně tak zla nech je se už setkat. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama