17:Překvapení!

27. července 2013 v 8:51 | Dixion |  I wish


Sobotní ráno bylo nepříjemné.

Niall si v jakési euforii z koupele večer zapomněl vyčistit zuby, a tak se probudil s nepříjemnou chutí v puse. Měl před sebou den, který musel trávit s rodinou. Dřív mu to nevadilo, miloval tyhle soboty, ale teď mu to akorát narušovalo plány a soukromí a jeden zvláštní, volný, nejspíš ani ne skutečný… vztah. O co hůř, bylo mu jasné, že notebook mu rodiče rozhodně teď ještě nevydají a on se ten den s Louisem možná vůbec neuvidí.

Což ho mrzelo nejvíc, samozřejmě.

Vyplivnul pastu do umyvadla a vypláchnul si ústa. Utřel si obličej do ručníku, který byl pověšený vedle zrcadla a odešel zpátky do svého pokoje. Zkontroloval telefon, jestli mu Louis už neodepsal, protože mu poslal zprávu na dobré ráno hned, jak se vzbudil, ale Louis nejspíš ještě stále spal.

Odešel tedy na snídani, oděn ve věcech na ven, protože po snídani měl přijít bratr, který s ním chtěl vyrazit k jezeru na ryby.

"Dobrý," zamručel otráveně. Maminka se s pokorným výrazem otočila, aby mu popřála krásné slunečné sobotní ráno, nakonec se ale rozhodla, že syna nebude tlačit do nějakých nechtěných rozhovorů, na které se chystala, stejně podle jeho výrazu soudila, že by ho to obtěžovalo. Minulé světlé ráno bylo asi výjimkou. Nakonec tedy jen pokývala.

Moc dobře si uvědomovala, že tu přísnost nejspíš přehánějí, tohle byl jeho první problém ve škole a oni to vzali docela… přehnaně vážně. Byla jí celá ta situace líto.

Blonďák schoval hlavu do skříňky s cereáliemi, z níž vytáhnul čokoládové lupínky. Nasypal si je do mističky a z linky sebral mléko, kterým si rodiče dolévali kávu, a zalil jím svou snídani.

I probuzení u Louise bylo vcelku nepříjemné, vzbudil se totiž s vlhkými boxerkami a chutí na pohlavní styk.
Včerejší sex po telefonu moc nezabral…

Spodní prádlo ze sebe strhnul a s telefonem v ruce se rozešel ke skříni.

"Dobré ráno, sluníčko," usmál se, uměl by si představit, jak mu to Niall říká v naživo, v jeho posteli,"jak ses vyspal? Až se vzbudíš, napiš. Už teď mi chybíš…" za zprávou stál ještě polibek a jeho po přečtení celé esemesky začalo šimrat v bříšku.

"Vyspal jsem se krásně," nelhal, skutečně se mu krásně spalo, jen probuzení nebylo tak příjemné,"díky tobě. Doufám, že jsi už potom nebrečel… taky mi chybíš, až budeš moct, volej, nebo mi prozvoň, zavolám ti já…" Bylo mu vcelku fuk, jaký bude jeho účet za telefon na konci měsíce. Vydělával sám na sebe a nikdo mu za nic nadávat nemohl. Peněz měl akorát tak, aby si vystačil, když k tomu přidal ještě kapesné od rodičů. "Taky mi scházíš… tvůj úsměv a tvé oči," připsal a zprávu odeslal.

Zatímco si skočil k matce půjčit mouku na palačinky, protože na jiné jídlo neměl ani část přísad, Niall po snídani skutečně odjel na ryby. Telefon tam neměl signál, ale jeho myšlenky se pohybovaly pouze a jen okolo Louise. Nešťastný přetrpěl dříve velmi oblíbený výlet k vodě a konečně se vrátil domů. Už po cestě Louise prozváněl, ovšem ten si toho všimnul až později, až když Niall dorazil domů.
On by ale stejně s Louisem netelefonoval před Gregem, nevěděl, co ho to napadlo.

Takže to nakonec vůbec nevadilo.

"Ahoj, drobku," pozdravil jej vyšší hlas ve sluchátku, když se převlečený do domácího oblečení posadil na postel.

"Ahoj, Lou," vydechnul šťastně. Jen skutečnost, že jej konečně slyší, dělala jeho život pestřejším, lepším… voňavějším a měkčím.

"Jakpak ses měl? Cos dělal a proč jsi mi celý den skoro nedal vědět?" Mluvil schválně ještě vyšším hláskem, dětsky naštvaným.

"Především jsem na tebe myslel, jinak jsem byl donucen odjet na otravnou projížďku po jezeře a pak jsme chytali ryby a… ani si nepamatuji co všechno ještě… prostě jsem myslel jen, jen a jen na tebe," pošeptal a sevřel spodní ret v zubech. Oči měl zavřené, vybavoval si Louisův úsměv a jeho legračně pozvednuté obočí.
Tak asertivně přitažlivý… Expresivní.

"Taky jsem na tebe myslel, broučku," včerejší večer mezi nimi nejspíš velmi změnil, posunul je o kousek dál.

"A copak jsi dělal ty?" Položil se na záda a pro sebe se usmál - mluví spolu jako dva zamilovaní lidé, kterými ovšem byli, ale jako dva ve vztahu, čímž si jistý nebyl vůbec.

"Hm, ráno jsem myslel, že si udělám palačinky, ale protáhlo se to do odpoledne… to víš, já a moje vaření, a tak jsem je měl k obědu. Pak jsem šel se sestřičkami do bazénu, takže jsem úplně mrtvý, a teď už asi hodinku koukám na nějaký film… nevím ani o čem je, ani jak se jmenuje, mou mysl ovládáš taky ty," dořekl, co měl na srdci a vypláznul mimoděčně jazyk. Hned si uvědomil, že ho Niall nemůže vidět a proto jej zase schoval a posmutněl.

"A co chystáš na večer?" Zeptal se ho Niall, zatímco on si na klín bral nový laptop. Už si ho stihnul pořádně prostudovat.

"Myslel jsem, že bychom se konečně mohli vidět," pověděl překvapeně a smutně. Nevěděl, že Niall ještě nebude moct na počítač. "Strašně to potřebuju," vydechnul nešťastně,"já tě prostě musím vidět, Ni… zařiď to, prosím." Přihlásil se na Skype a hypnotizoval očima prázdné zelené políčko, jež za Nialla říkalo: "Nejsem tu."

"Lou, to není tak jednoduché, mám to doma těžké," pípnul chlapec.

Chtěl mu odpovědět, ale sluchátko ztichlo až moc.

"Broučku?… Nialle, to snad ne…" pohleděl na display - hovor byl ukončen.

Uklidňoval se, že se blonďáčkovi telefon jen vybil a on jej zrovna strká do nabíječky, zapíná ho, a co nevidět vytočí jeho číslo.

Ve skutečnosti to bylo něco mnohem lepšího, než jen zavolání zpátky.

"Promiň, sluníčko, byla tu máma…" zamumlal.

"Aha," poznal, že se Louis na druhé straně usmívá.
A bude ještě víc.

"Mám pro tebe překvapení," zašeptal tajemně a přihlásil se na Skype. Rychle, nejrychleji, co to šlo, aby Louis nic nepoznal, se hodil do neviditelného stavu a vyčkal si na Louisovu reakci.

"Jaké?" Vypískl podle jeho očekávání. Sám nevěděl, kde se to v něm bere… snad to bylo z čirého zoufalství a zároveň z tak moc silné náklonnosti k druhému chlapci… Svléknul si tričko i mikinu, zůstal jen v modrých teplácích. Posadil se na postel a pohodlně si podložil záda polštářem. Prohlédnul se v kameře, prohrábnul vlasy, zaťal na chvilku svaly a se spokojeným pocitem vytočil videohovor.

Louis jej v sekundě přijal.


"Překvapení," nakrčil roztomile nos a vystrčil bradu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama