22: Ten pes nebo ten kluk?

27. července 2013 v 9:14 | Dixion |  I wish


"Dobré ráno," protáhl hřejivě Niall, sledujíc, jak jeho hnědovlasý přítel rozlepuje víčka. Už byl dávno vzhůru, nasnídaný a převléknutý do věcí na doma. Byli domluvení, že spolu stráví celý den. Jen Louisovi večer, až když Niall usnul, došlo, že musí dělat na té seminární práci.

"Krásné ráno," odvětil mu a zívl si. Málem si vykloubil čelist.

"Dobře vyspaný?" Zeptal se Niall mile a zvedl se z postele. Položil notebook na stolek a ustlal si postel.

"Jo, nádherně… zdálo se mi o tobě," přiznal stydlivě.

"Fakt?" Usmál se roztomile. "A co se ti o mně zdálo?" Z rozbitého telefonu, který už několikrát zkoušel rozjet, vyjmul sim kartu a vložil jí do úplně nového, ovšem na chlup stejného, telefonu.

Greg pracuje v Mullingaru pro firmu BlackBarry jako manažer skladu.

"Jako vždycky," povzdechl si sklesle Louis, ačkoli tyhle sny byly ty nejnádhernější, jaké kdy měl. Už zase prožíval jejich první polibky sám, a už zase byl smutný z toho, že to nebyla skutečnost.

"No tak," pošeptal konejšivě Niall,"právě proto s tím chci něco udělat. Co nejdřív, Louisi…" pečlivě si prohlédnul výraz v jeho obličeji. Nevypadal, že by se mu do toho chtělo. Vypadal spíše naopak - člověk by skoro řekl, že mu to takhle přes internet vyhovovalo. Skutečně vypadal až lhostejně. "Přijde mi," svěsil koutky a stáhl bradu,"že o to vůbec nestojíš." Sklopil pohled a nakonec oči zavřel. Po chvíli ticha se zvedl a odešel z pokoje pryč. Plakal, ale už nechtěl před Louisem. Nechtěl, aby si myslel, že mu to je líto, když to jemu očividně líto nebylo.

Bylo, jenže Niall ještě úplně neznal jeho chování a všechny jeho tváře. Nevěděl, že přesně takhle se Louis tváří, když se trápí. Další důvod, aby se potkali co nejdříve a konečně se mohli poznat, věnovat se na sto procent tomu druhému, věnovat si každičkou sekundu na to, aby vytvořili dokonale sehraný pár.

Vrátil se. Oblečený do vesty, v rukou klíče a peněženku. Sebral nový mobil a šlehl pohledem po hnědovlasém mladíkovi.

Tvářil se pořád stejně, jen z jeho očí pomalu vytékaly potůčky slz. Bolestivě polknul, nechtěl už nikdy vidět Louise plakat, jenže v téhle chvíli absolutně netušil, jak se má zachovat.

"Nevím, kdy se vrátím," hlesl.

"A kam jdeš?" Vypoulil uplakané oči.

"Ven," odvětil prostě. A chladně. Tedy snažil se, aby to vyznělo chladně, bohužel jeho hlas se lámal pokaždé v polovině slova. Tedy i tentokrát se zlomil.

"Aha… tak ahoj," utřel si poraženecky smáčené tváře,"miluju tě."

"Čau," otočil se na patě a pomalu odcházel ke dveřím. Louis už myslel - "Taky tě miluju." Nemohl odejít, aniž by mu to neřekl. Ať by byl naštvaný sebevíc, musel.

Šel. Pořád rovně, procházel už třetí ulici od té jeho. Právě tam se to místo mělo nacházet. Přesně tam, kde našel jeho. Kde byl s rodiči, když si chtěl koupit pejska, a našel tam svého Sama. Tenkrát byl ještě štěňátko a on ho našel právě v tomhle útulku. Za pár prachsprostých peněz získal nejlepšího přítele na celé dětství a mládí.

Rozrazil branku a vešel do domu. Všude se ozýval naléhavý štěkot psů. Procházel dlouhou protáhlou zahradou, jež byla plná kotců s různě starými psy. A on si je všechny prohlížel. Nejradši by si je vzal všechny, osvobodil je. Až skoro úplně na konci ho uviděl. V očích měl stejně lásky a důvěry jako Sam. Vypadal hubeně, měl v půlce lebky vidět ještě nezahojený šrám. Přitom vypadal mladě, určitě mu nebylo ještě ani tři čtvrtě roku. Byl bojácný, krčil se v rohu kotce a jen si ho prohlížel. Ve všem se shodoval se Samem. Byl stejně pekelně černý, měl i stejný čumák. Jako by Samovi z oka vypadl.

Přistoupil k drátěnému ohradníku blíž. Pejsek se opatrně zvedl a dokulhal k němu. Bojácně vzhlédl a zakňučel. To pro Nialla bylo rozhodující.

"Počkej tady," zašeptal radostně a utíkal do majitelovy kanceláře. "Dobrý den," vtrhl tam, aniž by zaklepal a opřel se dlaněmi o jeho stůl. "Chci ho! Hned, prosím." Stařík se zvedl, beze slova pomalu došel k pejskově kleci. Aniž by mu to Niall řekl, došel přesně ke správnému psovi. Odemkl těžký zámek a otevřel kotec. Niall vstoupil opatrně dovnitř, nechtěl psa vylekat. "Má už nějaké jméno?" Zeptal se, aniž by se na muže podíval.

"Ne, takhle jsem ho včera našel před vrátky," pověděl vlídně, v jeho hlase šla slyšet lítost.

"Kolik?" Zeptal se rovnou, starostlivě berouc štěně do náručí. To hned schovalo čumáček pod jeho vestu.

"Vezmi si ho, nechci peníze… jen jistotu, že mu bude dobře."

Niall tisíckrát poděkoval, když mu na dobrý začátek majitel věnoval pytel granulí pro štěňata, a vydal se domů. V jedné ruce krkolomně držíc psa, v druhé náklad. Posilování rukou někdy dávno se mu vyplatilo, i když jeho ruce za tu dobu, co nesportoval, docela ochably. Celou cestu vlípával do pejskovy srsti milující polibky, věděl, že s ním mu bude líp.

Snad se chtěl i pomocí toho štěněte odprostit od Louise. Přemýšlel tak ale samozřejmě jen v afektu. Došel domů, pytel se žrádlem pohodil před dveřmi a otevřel si. Vyšel schody, z obýváku přitom poslouchal matčinu hádku s otcem. Zase se hádali a opět jen kvůli němu. Vykopl dveře do svého pokoje, hned pohlédl na rozsvícený monitor laptopu. Louis byl stále u počítače, ale nedíval se do něj. Něco psal. Byl do toho asi tak zabraný, že jej ani neslyšel přijít.

"Ahoj," pípl a šel psa položit vedle notebooku. Ten se hned na místě schoulil do klubíčka.

Louis se konečně podíval. "Ahoj," vyjekl,"kdes byl?" Odhodil tužku vedle papíru a zadíval se do obrazovky. Niall byl skloněný vedle a něco šeptal. Poznal jen, že slova nejsou určená jemu. "Nialle?"

Odklonil se a začal ze sebe svlékat vestu. Následně i mikinu, takže zůstal jen v tričku a nakonec si svlékl i kalhoty. Louis to celé pozoroval s husí kůží, vyschlými ústy a zadrženým dechem. Neustále měl před sebou scénu z jeho snu.
Jeho hebká pokožka se poprvé zřetelně dotkla té jeho. Povolil, jeho tělo celou vahou zalehlo Niallovo nahé tělo. Tedy, oba byli nazí. Přikrytí lehkou bavlněnou dekou, tvář mladšího chlapce se nevinně snažila schovat, ale neměla kam. Louis mu to nedovoloval. Neustále šeptal:
"Jsi krásný," ale Niall si to za žádnou cenu nechtěl připustit. Jeho líce byly tmavší a tmavší, rty měl vyprahlé. Musel jim dát nádech života, chtěl je cítit tančit na svých, proto se k němu naklonil a oba rty, horní i dolní, po jednom vsál mezi své. Až pak jej začal líbat. Podložil jeho lopatky svými dlaněmi a něžně se začal pohupovat. Penisy obou chlapců se pomazlily a on po chvilce zalezl až dolů. Klenul si mezi jeho kotníky a uchopil úd do dlaně. Zlehka začal erekci masírovat a dráždit, zatímco se konečně sklonil k jeho dírce. Nejdřív ovšem začal slíbávat chlapcovy půlky, zlehka je sál a kousal, přejížděl po nich jazykem. Nakonec špičkou jazyka přejel přímo po jeho vstupu. Niall při tom zavrněl. Cítil, jak mu zabořil do vlasů své prsty. Začal pohyb jazykem opakovat, lízal jeho pokožku a při tom masíroval jeho penis. On sténal.
"Louisi…"

"Louisi!" Otevřel oči. "Vnímáš mě?" Ačkoliv byl napůl ještě mimo, přikývl. "Jako jestli mě chceš dál ignorovat, tak já půjdu zase pryč," kazil mu dokonce i radost z nového pejska,"ale nechápu, co se změnilo…" Probral se úplně, až když uslyšel smrkání. Myšlenka, že Niall pláče, ho vyděsila; když zjistil, že je to skutečnost, bylo mu najednou neuvěřitelně slabo.

"Lásko, já…" viděl blonďákův naléhavý pohled a začal se bát. "Omlouvám se, byl jsem mimo. Strašně promiň, nechtěl jsem to mezi námi nějak pokazit, hlavně si to neber nějak… osobně, je to můj hloupej problém, sám se s ním poperu."

Niall na něj vyjeveně zíral. Nemohl uvěřit, že člověk, který má už pár vztahů za sebou, oproti němu on neměl nikdy žádný, o tom nic neví - "Ale Louisi… o tom to není. Pokud jsme pár, tak musíme problémy řešit společně." Vlastně si nikdy oficiálně neřekli, jestli pár jsou, jestli spolu chodí…

"Hrozně moc si toho vážím, Ni… tebe si moc vážím… ty si neumíš ani představit, jak moc," bylo pro něj těžké vyjadřovat své city. Vždy uměl skládat poklony, lichotky, ale vyjadřovat své pocity pro něj bylo velmi obtížné. "Miluji tě."

"Taky tě mi-"

"Nialle?!" Z přízemí se ozval matčin hlas.

Skousl si ret, teď tam měl nechat štěně i Louise samotné? Musel.

"Taky tě miluju, broučku," pověděl stejně stydlivě, jako vždycky, a už utíkal po schodech dolů.

"Ty sis pořídil psa?" Zeptala se maminka, v ruce držíc pytel se žrádlem a misku, kterou už sama někde stačila vyhrabat. Byla klidná, ona milovala psy, jen ji zarazilo, že jí to její syn zatajil.

"Mhm," přikývl.

"A kde ho máš?" Vycházela schody, a než se Niall vzpamatoval, už byla v jeho pokoji. Opět trapná situace pro všechny tři. Blonďák přiběhl téměř o minutu později, tak dlouho mu trvalo, než se vzpamatoval…

Matce i Niallovi se naskytl pohled na malé černé štěně, usilovně lízajíc čočku kamery. Chlapec v monitoru, který opakovaně volal Niallovo jméno, šel vidět jen zřídka.

"Nialle… to je zase ten člověk z toho videa?" Louisův hlas byl snadno zapamatovatelný.

"D… dobrý den, paní… eh," dvojitě trapné - oběma teď došlo, že si svá příjmení ještě neřekli.

"Horanová," pověděla žena chladně. Bylo pro ni opravdu velmi divné a nepříjemné, mluvit s někým, koho Niall pozoroval při něčem… takovém. Původně si myslela, že měl puštěné nějaké amatérské porno a ne živý záběr…

"Mami, to je Louis," pípl blonďáček bojácně.


"Kdo? Ten pes nebo ten kluk?"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 14. srpna 2016 v 13:55 | Reagovat

Doufám že to matka pochopí ta poslední věta mě rozesmála. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama