23:Louis se na ně těšil, doopravdy.

27. července 2013 v 9:16 | Dixion |  I wish


Maura, Niallova matka, se na Nialla zamračila. "Oba?" Zeptala se zděšeně.

"Ano, víš… Louis je můj -," tři páry očí se upřely na Nialla. I ten malý pejsek vypadal, jako by jej nezajímalo nic jiného. Dokonce i uhnul Louisovi z hledáčku kamery. "- přítel a bydlí dost daleko a," na ženu bylo informací přespříliš, sotva je stačila vstřebávat,"tak když mi bude smutno, pořídil jsem si psa. Taky Louise. Nebo spíš Lou… Louloua? Jo, hm… asi…"

"Super," zamumlal hnědovlásek v počítači. Maura se z ničeho nic začala smát, skutečnost byla taková, že nevěřila svým vlastním očím. Spíš to vzala jako žert. Zvláštní, divné, matoucí…

"Těšilo mě, Louisi… a Loulou, jo, super Ni, to se ti povedlo. Vážně moc." S hlasitým smíchem odešla z pokoje pryč.
To bylo podivné.

Niall si schoval tvář do dlaní a sekl sebou o zem. Psychoticky hlasitě a sprostě začal nadávat, do toho k němu přiběhlo štěně, tedy Loulou, a začalo po něm skákat.

"To je v pohodě, miláčku, prostě jsi to nedomyslel," řehňal se Louis,"vždyť se smála, ne?" Znovu vyprsknul smíchy; nakonec on nebyl ten, komu bylo nejtrapněji, nakonec to byl jeho malý Niall. "A teď se zvedni a konečně mi pověz o tom zvířátku," vypískl, následně na Louloua začal šišlat: "Hafí, pojď sem, ná, hafíku."

"Nech toho, ještě bude kvůli tobě retardovanej," zamumlal Niall naštvaně a i s Loulouem v náručí si lehl na postel.

Namířil na sebe hledáček kamery a začal se se psem mazlit. Špital mu, že je jediný, kdo mu na světě rozumí.

Louis zakoulel očima. Sklopil pohled ke své eseji; už ji měl skoro hotovou. Najednou si uvědomil, že mu začalo všechno vycházet.
Když by ji poslal oskenovanou emailem, do pondělí by mohl odletět za Niallem, tudíž od rána za tři dny. Jen by se musel nějak ulít z práce…
A zařídit letenku.
A peníze.
Zaplatit hotel.

"Miláčku?" Podívali se na sebe ve stejnou chvíli. "Co bude s tím… s tím, no?"

"S čím?" Už nevypadal vůbec naštvaně, znovu na Louise shlížel s láskou a oddaností v očích. Stejně jako na něj shlížel Loulou.

"Já nevím… tak mám za tebou přiletět, nebo ne?" Byl z toho docela zmatený a nervózní. Niall chvíli chtěl, nadával mu za
to, že se o tom spolu nebaví, a teď zase vypadal on, že nechce.
Asi už ho nepotřebuje, když má psa…

"Samozřejmě, že ano," vykřikl hned,"jak se na to můžeš ptát?" Louis si oddechl. "Myslel jsem, že bychom, nebo ty určitě, ještě nevím, jak na tom budu já, ale… zkrátka bych tě mohl ubytovat v bráchově bytě. On tam už nebydlí, víš? Byli bychom tam spolu, sami, v soukromí. No… tak co na to říkáš? Jaký jsem?" Zvedl pyšně hlavu nahoru, nastavil z profilu svou tvář a hrdě si poklepal na rameno pravou rukou.

"To by bylo úžasný… jsi nejlepší…" starší z chlapců uměle vzlykl,"konečně tu budeš pro mě," do hraného pláče se usmál,"a já pro tebe," konečně zvážněl,"dokážu ti, jak moc tě miluju. Obejmu tě a už nikdy tě nepustím."

"Kéž by," zahihňal se posmutněle blonďák.

"Hej, nekaž to!"

"Promiň…" naznačil rty miluji tě a poslal mu polibek. "Který den to vlastně bude?"

"Pozítří, beruško," už zase psal svou esej. Niall by se možná normálně čertil, že se baví o vážné věci a on se nesoustředí, ale věděl, že čím dřív to bude mít Louis hotové, tím dřív bude konečně u něj.
Ne, ani tomu nemohl uvěřit. Bylo pro něj naprosto nemožné, že by mu něco v životě mohlo pořádně vyjít. Už tak si nepřipouštěl, že by ho mohl někdo doopravdy milovat.

"Takže takhle… poslouchej, ano?" Louis zvedl pohled a nádherně se na něj usmál. "Pozítří nasedneš na letadlo, hlavně nezapomeň zabookovat tu letenku. Jo a taky zpáteční, máš na ní doufám peníze? Nebo ti jí zaplatím já, to je fuk," maličko paranoidní…"já si tě vyzvednu v Dublinu, třeba si půjčím tátovo auto to je jedno."

"Ty máš řidičák?" Louis si myslel, že z Dublinu do Mullingaru pojede autobusem, nebo stopem.

"Jo, ale do školy to mám kousek a jinam nejezdím. A jinak mě vozí táta," zasmál se stydlivě Niall. Lidé ho vždycky ve všem podceňovali. "To je jedno… já tam na tebe budu čekat, ano?" Louis se zamilovaně usmál a přitakal mu. "Políbíš mě, až budeš konečně u mě?" Skousl si ret a pohladil štěně po černé srsti na šíji.

"To bude první věc, kterou udělám, broučku." Zavřel zelenomodré oči. Už to viděl; celé to bude perfektní…

"Dobře," zachichotal se Niall a dál pokračoval: "budeš tu do neděle, že ano?"

"Přesně tak… pokud mi to teda tvoji rodiče nezakážou," poznamenal kousavě. Niallovi rodiče opravdu hodně dbali na jeho bezpečnost.

"To by si zkusili! Zítra mi Greg přiveze klíče, už jsem se s ním domluvil, horší to bude s našima. S bráchou jsme domluvení, že jim řekneme, že budu pomáhat malovat," svěřil se mu s jeho promyšleným plánem.

"On o mně ví?"

"Ne, podle mě si myslí, že tam chci mít nějakou holku," zamumlal sklesle.

"Jasně, to neva," starší z chlapců si všiml, že to Nialla mrzí, a tak do toho nerejpal, jak by normálně udělal.

"Už se tě nemůžu dočkat…" zašeptal Niall. "I Loulou, viď, že jo, Loulou?" Něžně štěněti pozvedl čumáček a vlepil mu na špičku pusinku.

Loulou mu taky nos vesele olízl. Kousl jej do brady a hravě ho škrábl do tváře. V blondýnkovi se vzedmula vlna skrývaného hereckého talentu - zakřičel a začal dělat mrtvého.


Louis se na ně těšil, doopravdy.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama