26:Miluju špagety.

27. července 2013 v 9:22 | Dixion |  I wish


Tak krásně voněl. Nedokázal přestat jeho vůni obdivovat, nedokázal se ho sám pustit. Nikdy v životě nic tak cenného, tak vzácného v rukách nedržel. Nic nebylo vzácnější, než Louis a tenhle moment.

Stiskl jej mezi rukama ještě silněji, až Louis nemohl dýchat. On se proto s přenádherným úsměvem zavrtěl a na kousek odstoupil. Na jeho tváři pohrával ten šťastný úsměv a Niall posoudil, že na živo je mnohem krásnější a energičtější.

Hnědovlásek jemně položil dlaně na chlapcovy paže, jel s nimi až k jeho zápěstí. Niall pochopil; pustil jeho boky. Louis pohladil konečky prstů jeho dlaně, pomalu sjel až ke škvírkám mezi blonďákovými prsty a opatrně mezi ně vklouznul. Přilepili dlaně k sobě, prsty pevně sevřely ruku toho druhého.

Starší mladík znovu k Niallovi více přilnul a otřel svou čerstvě oholenou tvář o jeho hedvábně hebkou pokožku. Oba neustále nasávali vůni toho druhého, bylo to něco neskutečného. Fantastického. Niall byl stále ještě nervózní, na rozdíl od Louise, a trošku zaražený. Možná pořád nemohl uvěřit, že se to skutečně děje.

Malý pejsek jen tiše seděl a vyčkával.

Louis z Nialla cítil, že neví, jak se má chovat; nebo zachovat. Proto se na něj roztomile usmál, chlapec si hned připadal sebejistější. Pohlédl do jeho zmatených, nevinných očí, obdivoval jejich lesk a krásu, jejich nádhernou modř. Sklonil se tváří co neblíže k modroočkovu obličeji a nenásilně, opatrně natiskl své čelo k čelu chlapce. Prohlédl si jeho tvář takhle zblízka, nikdy v životě neviděl nic krásnějšího. Modré oči byly už zavřené a panenky se pod víčky lehoučce chvěly.

"Smím?" zašeptal pro jistotu. Niall nakrčil čelo a zmateně zamrkal. Nečekal, že se Louis bude ptát, i když mu tím prokázal obrovské gesto lásky a starosti. On, třebaže už to nemohl déle vydržet a plně mu důvěřoval, jen polohlasně svolil:

"Prosím…"

Pevněji se chytli svých rukou, sotva vydrželi stát na nohách. Tahle nová… zkušenost je dělala neskutečně slabými. Nechtěl už déle čekat; na horní ret mu vtiskl maličký, sotva znatelný, polibek. Jako by se bál, že jak by se k němu jednou zachoval jakkoli zbrkle, zmizel by mu nadobro pryč.

Niall nic takového jakživ nezažil. Chtěl to znovu, chtěl toho víc. Jednou rukou se ho pustil, ovšem Louisovu dlaň vystřídala rovnou jeho tvář. Tam Niall položil svou ruku; pod čelistí jej chytil, palcem pohladil mladíkovo líčko. Na vteřinku otevřel oči, aby se ujistil, že může zajít, kam jen chce. Mohl; láskyplné, důvěřivé oči jeho anglického přítele mu to prozradily. Našpulil rty a něžně je přiložil k tmavým, po polibkách volajícím rtům jeho milého. Nebylo to ani tolik o touze a vášnivosti, nebo nedočkavosti, jak oba předpokládali. Bylo to o vzájemné sehranosti, lásce, důvěře a o spontánnosti; přesně takové, jak by měl první, pro jejich vztah ohromě důležitý, polibek vypadat.

Byl krátký, i když dlouhý, trval sotva patnáct sekund; oni však délku nepočítali, samozřejmě. Možná se to zdá jako krátká doba, jen pár vteřinek… blbost, pro první zamilované políbení to byla spousta času.

S roztomilým mlasknutím se jejich rty rozlepily. Louis si hned chlapce svalnatými pažemi celého objal a přitiskl jejich bříška a podbřišky pevně na sebe. Líbezně se usmál a odhrnul chlapci z čela blonďatý pramínek vlasů. Byli tak stejně vysocí, i když Niall myslel, že Louis bude o dost vyšší, viděli si přímo do očí.

Starší chlapec se nahnul a políbil Nialla na bradu: "Jsi tak nádherný," zašeptal,"mnohem krásnější, než přes webkameru…"

Blonďáček sklopil hlavu, jeho líce studem zrůžověla, pro sebe se nesměle usmál. Pak znovu zvedl pohled k Louisovi: "Ty taky," pohladil ho znovu po tváři a s něhou v očích si jej prohlížel,"tolik jsem tě potřeboval," přiznal nakonec a svou tvář schoval do Louisovy hrudi. Do jeho voňavého trička. Mladík jej mateřsky objal a pohladil ho po vlasech, do kterých následně zase on zabořil obličej.

Loulou už byl netrpělivý; zakňučel a vyskočil na nohy chlapců, kde se předníma zapřel a začal štěkat.

Louis se s úžasem v očích pustil Nialla a, i když jej stále držel za ruku, se ke štěněti sehnul: "Ahoj, drobečku. Tak ty jsi ten náš malý zázrak?" Podrbal ho na šešulce a nechal si olíznout tvář.

Niall si uvědomil, že mu někde musel upadnout ten kocour. Ležel pod jeho nohama, tak ho sebral. Najednou mu ale připadalo hloupé darovat Louisovi takovou pošetilost. Plyšová hračka. Ještě když viděl a uvědomil si, jak moc Louis dospělý je. Zmateně se ošil, rozhlížel se kolem sebe, kam by mohl kocoura zahodit. Louis už se ale znovu narovnal a mlčky se na Nialla zamilovaně usmál. Pak pohlédl na jeho ruku, jež křečovitě svírala červeného plyšáka. Chytil jej za zápěstí a něžně jej po něm pohladil.

"Já," Louis na něj vzhlížel, miloval každé slovo, které Niall vypustil z úst,"jsem ti tohle chtěl… dát. Je to taková hloupost," byl tak roztomile nervózní,"zapomeň na to…"

"Beruško," vzal mu kocoura z ruky dřív, než ho stačil zahodit a přitiskl si ho k srdci,"není to hloupost. Děkuju, hrozně moc si toho vážím," mluvil pravdu,"teď tě budu mít pořád u sebe," zašeptal šťastně a pohladil Niallovu dlaň palcem.

"Půjdeme? Chtěl bych tě pozvat na jídlo," přiznal stydlivě. Otočil se a na obě ramena si s hekáním zavěsil svá zavazadla.

Dárek si stále držel u sebe, bránil by ho i pěstmi.

"Ukaž," Niall jej samozřejmě nenechal vláčit obě těžké tašky. Jednu, tu těžší, od něj vzal a sehnul se k zemi pro poutko vodítka. "Pojď, Loulou," zaševelil tiše dolů na pejska a pomalu vyšel. Louis vedle něj. Nastoupili na jezdící schody, které vedly na parkoviště. Louis natáhl ruku a pohladil svého milého po tváři. Tak moc obdivoval jeho krásu… Niall se znovu stydlivě zahihňal a vlepil mu do dlaně pusinku. Nepozorností málem na konci eskalátorů vylítl, jak byl Louisem zabrán.

"Opatrně!" chytil jej za pas, aby znovu získal rovnováhu. A taky se ho chtěl dotýkat. Blonďákovi hned bylo trapně, přitom to byla přirozená věc… tak zakopl, o nic přeci nešlo… "Jen jsem přijel a už sis málem stačil ublížit," poznamenal kajícně Louis,"nevím, nevím, jestli na tebe mám dobrý vliv," zašeptal provokativně a v šeru podzemního parkoviště se něžně usmál. Nabral mezi rty Niallův horní ret a hravě ho pohladil jazykem. Nikdy a s nikým mu nebylo líp. Niall zavřel oči, ale Louis polibek ukončil: "Nikdy v životě jsem neviděl nikoho tak krásného… přirozeně krásného."

"Děkuju," pípl nesměle a vymotal se z Louisova sevření. Loulouovo vodítko pustil na zem, uchopil svého přítele za ruku a odvedl jej k autu. Štěně poslušně ťapkalo za nimi.

"Táta se po něm nebude shánět?" zeptal se zvědavě, když nakládali zavazadla do auta.

"Možná ano, je mi to jedno," odpověděl Niall lhostejně a došel chlapci otevřít dveře. Louis se na něj za odměnu usmál.

"Nevzal bys Louloua na klín?"

"Samozřejmě." Zapnul si bezpečnostní pás a nechal psa, aby mu vyskočil do klína. Pak za ním Niall zavřel dveře a šel se posadit na své místo. Také se připásal a nastartoval auto. Pohled od silnice mu stále sklouzával na Louise, který také visel očima na něm.

"A nepůjdeme třeba jenom na kafe?" zařadil na jedničku; uprostřed centra se to hrozně táhlo. "Nebo na něco dobrého? Víš, myslel jsem, že bych uvařil, tedy… pokud to bude poživatelné… a taky je docela brzy na oběd."

"Dobře," Louis uznal, že má Niall pravdu. "A co budeš vařit dobrého?" Narovnal se na své sedačce a opatrně položil chlapci dlaň na stehno. Modroočko sundal jednu ruku z volantu a pohladil krásně opálenou pokožku na Louisově ruce.

Jeho doteky mu byly příjemné.

"Myslel jsem, že špagety… ty máš rád, ne?" nervózně se zamračil, doufal jen, že se nespletl.


"Miluju špagety." Chlapec se nahnul a pomazlil Niallovu tvář nosem, pak jej na ní sladce políbil.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama