27:Svého malého egoistu.

27. července 2013 v 9:24 | Dixion |  I wish


Auto zastavilo v nějaké ulici; Louis to v Dublinu logicky absolutně neznal. Položil si kocoura na palubní desku a dětsky mu poručil, aby tam na něj počkal. To už mu Niall otevíral dveře.

"Nejsem nesvéprávný, dokázal bych si otevřít sám. Ale děkuju," s úsměvem zavrtěl hlavou a opatrně položil Louloua na zem. Pak vylezl z auta a nechal za sebou zavřít dveře. Niall už si od něj chtěl vodítko brát, on na něj ale roztomile zamrkal a vysokým hláskem se zeptal: "Můžu já?" Chlapec jej tedy jen něžně uchopil za ruku a zamknul dálkovým ovládáním svého peguota.
Ruku v ruce vyšli po ulici, osvícené dopoledním sluníčkem; existovali jen oni, žádné odsuzovačné pohledy kolemjdoucích, nikdo jiný. Došli, pod vedením Nialla, k cukrárně.

"Chceš být venku nebo vevnitř?" otázal se před vstupní brankou na terasu, přes kterou se dalo jít dovnitř, a přitáhl si Louisovu ruku k obličeji. Pak ji na hřbet párkrát něžně políbil. Na to automaticky Louis přistoupil co nejtěsněji k chlapci a přitiskl se mu na tělo. Chtěl mu být co nejblíže.

"Třeba venku…? Já nevím, to je fuk."

"Dobře." Vešli na terasu, posadili se k malému stolečku úplně v rohu, u stěny cukrárny, vedle sebe do malé proutěné sedačky. Přesně pro dva lidi. Dva zamilované lidi. Pro dva chlapce, kteří potřebují být co nejvíce u sebe. Niall se opřel hlavou o Louisovo rameno a jeho ruku si přitáhl do klína. Tam přes ni položil i svou druhou dlaň a začal prsty hladit a zkoumat chlapcovu pokožku. Louis měl moc krásné ruce, mužské, ale bez mozolů nebo odřenin. Byly hebké a horké. "Můžeš to vodítko klidně pustit," zamumlal a po očku zkontroloval Louloua. Ten ležel pod stolem, ve stínu a vypadal, že spinká. Louis tak učinil, poté vzal do ruky nabídku občerstvení a přemýšlel, co si dá. Niall byl docela mimo. Zajímal ho jen Louis, jeho tetování na paži, kterou měl v klíně, a Louisova přítomnost, dokázána teplem, energií a láskou, jež sálala z jeho těla.

Dostal polibek do vlasů, pod kterým se příjemně zachvěl: "Co si dáš, miláčku?" Nikdy předtím, ani když s jeho krásným přítelem volal, tenhle pocit nezažil. Neměl hlad, neměl chuť na sladké, neměl žízeň. Těžce se mu dýchalo, hlava točila, celý svět se s ním houpal. Pokaždé, když na něj Louis promluvil, oslovil jej, málem omdlel. Jako by v jeho těle bylo toho štěstí přebytek a nemělo se jak dostat ven, proto ta těžkost a odpor do sebe ještě cokoli dostat. "Hm?" Znovu byl políben do vyčesaných blonďatých pramenů. Když nezareagoval ani na podruhé, Louis se sklonil k jeho tváři a zkoumavě
si jej prohlédl. Jeho tvář za celou dobu neopustil ten úsměv, co Niall tak miloval. "Lásko," oslovil jej znovu tak… tak.

Chlapec se začervenal a opatrně, stydlivě mu pohlédl do očí, jež se nad ním usmívaly. Také se na něj usmál; tak nevinně. Žaludek se mu třásl, všude po těle ho šimralo, ale nebylo mu na zvracení, nebo nějak nevolno. Prostě neměl hlad, chuť ani žízeň. Prostě ne, víc než požitek z Louisovy přítomnosti do sebe nemohl dostat. "Za chvíli přijde obsluha a ty nemáš vybráno," oznámil mu, jako by to nevěděl, a volnou rukou, tou, z které odložil jídelní lístek, jej pohladil po tváři.

"Nic nechci," pověděl. Lou se na něj zvláštně podíval:

"Musíš si přeci něco dát."

"Ne, já nemám na nic chuť." Místo přítelových rtů měl na čele jeho dlaň.

"Jsi nemocný?" ptal se starostlivě. Niall se rozesmál.

"Tak jen něco k pití… kolu, třeba."

Louis zavrtěl hlavou, ale když přišla číšnice, objednal pro Nialla skutečně jen kolu. Sám si nechal přinést irskou kávu a nějaký čokoládový zákusek. Irskou kávu schválně, hlavně proto, že chtěl zjistit, zda v Irsku chutná irská káva stejně, jako u něj doma.

Když se nespočetněkrát svého milého zeptal, zda nechce taky ochutnat a on odmítl, konečně se do dobroty pustil sám. Niall zvedl hlavu z jeho ramene a díval se na něj, jak uždibuje ze zákusku po kouskách a každé sousto si pečlivě vychutnává. Dostal chuť jej políbit. Znovu a znovu. Líbat ho tak dlouho, dokud to jen bude možné. Nechal jej ještě se napít, a když to chtěl Louis okomentovat, udělal to. Nabral do rtů Louisovy rty a slíbal z nich všechnu sladkost i stopy po whiskey, která byla v kávě. Pustil mu ruku a pohladil jej po lících, pak propletl prsty do jeho oříškových vlasů a natočil se tělem víc na něj. To po něm Louis zopakoval. Líbali se pomalu, bez jazyků, víc láskyplně a něžně, než vášnivě nebo tužebně. Jako poprvé, i když teď to bylo jistější a hlubší. Louis měl položené dlaně na blonďákově pasu a dokola s nimi sjížděl na jeho boky, které vždy párkrát letmo pohladil konečky prstů pod tričkem - jen na bocích, a zase zpátky.

Byl docela překvapený, mile překvapený, že Niall začal sám. Nechtěl ho do ničeho tlačit, zároveň ale tolik toužil jej líbat… proto z toho, že Niall začal bez pobízení, z popudu své vlastní touhy po něm, měl takovou radost. Mladší chlapec mu vlepil poslední letmou pusinku: "Budeš to kafe mít studený," usmál se něžně. Byl celý roztřesený, rozhodně chtěl tohle zažívat častěji. Spíš pořád.

"Ty myslíš na všechno," zachichotal se Louis a opřel se do křesílka. Položil paži za Niallova záda a nechal i jeho se opřít. Pak si jej přitiskl k sobě a sáhl na stůl pro kávu. Už neměl slov komentovat požitek z pravé irské kávy, ta totiž oproti tomu, co cítil, když Nialla líbal, neměla šanci. Byť byla opravdu fantastická. "Dokázal bych si na tohle zvyknout," hlesl klidně a podíval se do šálku," myslím, že už jsem to dokázal."

"Co?" Zavrtěl se a znovu se natočil víc na Louise. Opřel se o něj bradou tak, aby mu viděl z profilu do tváře a položil mu ruku na bříško. V tu chvíli se Louis nespokojeně ošil a nenápadně, myslíc si, že si Niall nevšimne, mu ji posunul jinam; mezi prsa.

"My dva… takhle vedle sebe. Spolu, jako doopravdy spolu. Chápeš?" Niall znovu ruku posunul níž, na chlapcovo bříško. Jako by se chtěl ujistit, že to byla jen náhoda, že Louis se sebou nemá žádné problémy, protože neměl důvod. Niallovi se na něm líbilo úplně všechno a nechtěl dopustit, aby měl nějaké komplexy, nebo špatný pocit. Ačkoliv on měl také nízké sebevědomí a neustále se kontroloval, aby mu nečouhala záda, nebo neměl na břiše při sezení moc velké faldíky.


"Chápu," vytáhl se výš, aby na něj dosáhl a ještě, než jeho ruku Louis znovu stačil odstrčit, k němu promluvil: "Máš tak luxusní postavu. Chtěl bych se jí dotýkat úplně všude." Kvůli němu odhodil stydlivost stranou, nejdůležitější bylo, aby se cítil dobře. Hodlal z něj za ten týden udělat egoistu. Svého malého egoistu… Aby to dokončil, ještě jej políbil někam na bradu a přejel mu bříškem palce po pevné paži.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama