28:Každopádně se chtěl válet s Niallem.

27. července 2013 v 9:26 | Dixion |  I wish


"Zaplatíme," usmál se Louis na servírku a vytáhl z kapsy peněženku.

"Jen skočím pro účet," úsměv mu oplatila a odběhla dovnitř cukrárny. Niall mezitím nutil Louloua, aby se alespoň maličko napil z misky, kterou jim donesla obsluha:

"Louuuu, napij se… máš úplně suchý čumák," breptal blonďák, skloněný pod stůl. Louis ho mimoděčně hladil po zádech. Když žena přišla, ruku sundal a otevřel peněženku. Podal jí bankovku a mile pověděl, ať si zbytek nechá, ačkoliv se v duchu politoval za dobrých pár pencí, které mohl utratit za něco jiného.

"Na shledanou," pověděl slušně, Niall mu přitakal. "Půjdeme, Ni?" Znovu jej pohladil po zádech a schoval si své věci do zadní kapsy. Když se přítel narovnal, objal jej celého okolo pasu a rozněžněle na něj vzhlédl.

"Jasně," už byl zase celý červený. Louise napadlo, jestli ho ta stydlivost někdy pustí, zatím se červenal hned, co se na něj třeba jen usmál. I když jemu to samozřejmě nevadilo, miloval tuhle Niallovu stránku, byl pokaždé k zulíbání. Sledoval jeho modré pomněnky; těkaly z jeho očí na rty. Louis se hlavou nahnul k jeho tváři a políbil jej na líčko. Poté pustil ze sevření jeho pas a oba se postavili; dali se na odchod. Niall vzal Louloua na vodítko a šel za Louisem. Za brankou hnědovlásek chlapce chytil za ruku a načal novou konverzaci:

"Teď pojedeme do Mullingaru?"

"No, tam, kde budeme bydlet, to je jakoby bytovková část města. Ty si vybalíš věci, já teda něco uvařím," zasmál se roztomile,"a pak něco podnikneme? Nebo se budeme jen válet? Jak chceš…" Představa, jak se spolu válí, byla víc než chutná; Louis se každopádně chtěl válet s Niallem.

"Dobře," došli k autu. Tentokrát už si Louis otevřel sám. Připoutali se a vyjeli pomalu z města. "A jak dlouho se tam jede?" zeptal se a stejně jako předtím mu položil ruku na stehno. Niall jej za ni chytil a, hladíc palcem jeho dlaň, si ji držel u sebe.

"Hodinku," usmál se uvolněně. Chvíli bylo ticho, mladší z chlapců se soustředil na řízení a Louis pozoroval krajinu, nebo se mazlil s Loulouem. "Jak to že ses na tom letišti tak zpozdil?" vzpomněl si náhle.

"Nemohl jsem najít druhou tašku…"

Niall chápavě přikývl, v ten moment mu zazvonil telefon. Pustil ruku svého milého, ta se stáhla zpátky - Louis nechtěl překážet.

Zvedl to: "Jo?"

"Nialle," volal Greg,"zbláznil ses? Neřekneš našim, že bereš s sebou i psa, vezmeš auto a zmizíš. Fakt chytrý plán. Nějak jsem to sice zakecal, řekl jsem, že auto jsem si půjčil já a o psa se postarala Denise, ale… sakra, Nialle! Nejsi ani ve škole? Měls mi to říct, abych aspoň věděl, co říkat, brácho. Nechci ti do toho kecat, víš, že tě podpořím v jakýkoliv blbosti, ale měls mi to říct!" hlesl do telefonu a Niall v duchu zanadával. Sjel ke krajnici, nerad volá za jízdy.

"Jasně, promiň," promluvil krátce.

"Hm, kde jsi?" Ani si neuvědomoval, jak moc mu bratr pomohl. Kdyby na to přišli rodiče, měl by asi se vším tímhle útrum.

Což by bylo, vzhledem k tomu, že Louis právě dorazil, docela… špatný.

"Na cestě z Dublinu…?" pověděl nejistě a nervózně se na Louise usmál. Otočil se tělem směrem k němu a rty naznačil, že se mu omlouvá. Chytil jej za ruku a přiložil si jí ke tváři. Mladík se okamžitě chytnul; jeho tvář začal něžně, až mateřsky, hladit.

"Cos tam dělal?" Greg je zvědavější než obvykle.

"Není to jedno?" pohnul hlavou vstříc horké dlani a podrbal Louloua pod čumákem.

"Jo, je… já se z tebe zblázním. Čau, opatruj se," bratrův hlas byl smířlivý a klidný.

"Miluju tě a dík, měj se," zmateně se zamračil, ovšem hned jak po jeho tváři znovu přešlo Louisovo pohlazení, zamilovaně se usmál. "Jen brácha…" schoval blackberry do kapsy a znovu se dlani vzepřel. "Hrozně krásně ti voní ruce," podotkl a požitkářsky do ní zabořil nos.

Lou se zasmál: "Díky, broučku." Za bradu si jej jemně přitáhl blíž a sám se naklonil. Křehce mu dýchl do pootevřených úst, naklonil hlavu do strany, aby se nesrazili nosy, a kousl jej do spodního rtu. Proměnil akt v polibek; jen takový cudný, krátký ale docela vlhký. Odtáhl se, oba štěstím skousli rty a potichu se rozhnihňali.

Niall se narovnal a vyjel s autem na silnici. Nikdy nebyl šťastnější.

Cesta trvala pár minut přes hodinu, takže když přijeli do Mullingaru, na kostelní věži odbíjela jedna hodina odpoledne. Blonďáček musel být v centru ostražitý, nikdo jej nesměl vidět. Když ale dojel do čtvrti, kde měli byt, mohl se uklidnit.
Tam se obyvatelé měnili jako ponožky, nikdo nebyl stálý, a tak jej nikdo neznal. Zaparkoval před domem z černých cihel, se střechou s rudými taškami: "Tak to je ono," oznámil své polovičce a vystoupil z auta. Rovnou otevřel kufr a hodil si přes rameno jednu tašku. Druhé zavazadlo uchopil za kratší ucha a kufr zabouchl.

"Vezmu si to!" Louis hned samozřejmě nesouhlasil, aby mu nosil tak těžké tašky. I když zas tak těžké nebyly… Niall ani nevypadal, že by s nimi měl sebemenší problém. Beze slova se vydal ke vchodovým dveřím, nenechal Louise mu je sebrat.

Ten za ním skoro se sklopenýma ušima ťapkal, v jedné ruce držíc kocoura, v druhé konec od vodítka. "Jsi hrozně tvrdohlavý, víš to?" povzdechl si, když za chlapcem vešel do budovy.

"Vím," zachichotal se Niall. Vyšli do prvního patra, tam odemkl bílé plastové dveře a pustil Louise dál. V chodbičce odložil zavazadla na zem a odepnul pejska z vodítka. Poté se narovnal a uchopil hnědovláska za ruku. "Jen ti ukážu, co kde je," objasnil mu mile. Z chodbičky vešli do kuchyně. Docela velká, plně vybavená s velkým jídelním stolem. "Kuchyň," pokynul k lince a spotřebičům, pak prošel hranatým obloukem a rázem byli v obýváku. "Obývací pokoj." Otevřel dřevěné dveře se zlatou klikou: "Ložnice," oběma se zablýskalo v očích z představy, že tu budou spát spolu. V jedné posteli. "A tady za těmi dveřmi koupelna," ukázal na dveře naproti dveřím od balkonu, kam se později otočil," jo a balkon."

"Dobře," objal jej okolo krku. Na klíční kosti ucítil malou pusinku, Niall se jej pokaždé, když se objali, držel jako klíště.

"Máš hlad?" pohladil ho po oříškových vlasech.

"Trošku," přiznal Louis, ale nemyslel to tak, že má jít Niall okamžitě k plotně. Ovšem on to tak vzal. Odešel z ložnice se slovy "ještě mi vyhladovíš…", pak si jen dál pro sebe něco mumlal. Mladík až musel nahlas zakňučet nad tím, jak moc rozkošné mu to připadalo. Položil plyšáka na ustlanou postel, došel si do předsíně pro tašky a odnesl si je do ložnice.

Nevěděl však, kam si má věci vyskládat, a tak zamířil zase zpátky, do kuchyně. Niall stál u sporáku a do hrnce dával syrové špagety. V ponožkách jeho chůze nebyla vůbec slyšet, a tak se snadno k příteli připlížil. Objal jej okolo bříška a opřel si ho zády o torso. "Hey, lekl jsem se," otočil k němu hlavu, smál se. "Chceš radši kečupový špagety, nebo s tuňákem, nějak po italsku?" Otřel se mu o tvář nosem a pohlédl do šedomodrých panenek.

"Jak chceš ty… Já jen nevím, kam že si mám dát to oblečení."

"Jo, promiň," otočil se mu v náručí a pomalu vyšel vstříc jeho tělu. Prošli tak obývákem až do ložnice. Tam se z jeho sevření vymotal, byla z toho spousta smíchu. Spontánního, uvolněného, bezprostředního smíchu. "Tuhle máš volné poličky. Mělo by to stačit, i když ty s sebou máš věcí jak na stoletou válku. Hm, přijď pak za mnou," Niall se začínal hodně uvolňovat a už mu vůbec konverzace nedělala problém.

Když odešel, hnědovlásek si vyskládal do polic těch deset triček, co si s sebou vzal, čtvery tílka, dva svetry, dvě mikiny, jedny teplákové kraťasy, troje tepláky, dvoje džíny a spodní prádlo. Uznal, že má Niall pravdu, měl toho opravdu přehnaně moc. Taštičku s hygienou vyndal na komodu vedle skříně s oblečením a otevřel ji. Zkontroloval pohledem na dveře, zda za ním blondýnek nepřišel, a prohrábl se obsahem taštičky. Přemýšlel, jestli si nemá lub gel schovat někam jinam, nebo ho naopak nedat na dostupnější místo. Nakonec ho tam ale nechal. Prsty se mu roztřásly, jen co se tuby dotkl. Radši rychle zapnul zip a šel vyndávat další věci z tašek. Obal s jeho zrcadlovkou položil také na komodu, doufal jen, že tam nedělá nějaký nepořádek. Narazil konečně na černou krabičku, již celou tu dobu hledal. Otevřel ji, stříbrný řetízek i přívěšek na něm se zdál v pořádku. Dárek schoval do taštičky s hygienou. Osušku nechal na dně tašky, už totiž viděl Nialla, jak se nad tím nechápavě směje a říká: "Jasně, dobře že's počítal s tím, že tě nenechám se utřít… možná ani vykoupat tě nenechám, máš s sebou vodu?" Sice ještě něco v zavazadlech zbylo, ale už chtěl jít za jeho… za jeho Niallem. "Umm, tady už to voní," zahulákal hned, co vylezl z ložnice.

"Vonět to může, jen jestli se to bude dát jíst," uzemnil ho modroočko.

"Jestli to bude jen z tisíciny tak úžasný," přišel k němu a opřel jej o linku,"jako jsi ty," jeho ruce objaly chlapcovy boky a on se k němu přimknul celým svým tělem,"tak mi to bude stačit." Políbil jej na rozechvělé rty, jež přímo vyzývaly k polibkům, a zblízka se mu zakoukal do očí. Tyto scény se od jeho příletu neustále opakovaly, ale vždy jim to vykouzlilo motýlky v podbřiškách a bříškách. Niall během vaření počítal jejich polibky za ten den a s idiotským úsměvem přišel na to, že se stačili líbat už šestkrát, když nepočítal polibky do vlasů nebo na tvář. "Můžu ochutnat?" Lou nesměle ukázal na pánvičku s těstovinami, nejspíše udělanými na ten italský způsob.

"Samozřejmě, rovnou nandám. Vezmeme si to k televizi nebo na balkon? Nebo klidně ke stolu, jak chceš." Vyndal ze skříně dva porcelánové, bílé talíře a Louisovi nandal horu špaget. Sobě tak desetinu z toho.

"Můj žaludek není bezedný, miláčku," zasmál se Lou a něžně chlapce pohladil po zadečku. Poprvé. Niall se na chvíli zastavil v činnosti a jen se, se zavřenýma očima, požitkářsky usmíval. Pak z přítelova talíře trochu odebral a vrazil mu oběd do rukou:

"Balkon nebo telka?" Vyndal z příborníku dvě vidličky a dvě lžíce a zabořil je oběma do špaget.

"Balkon?" Z lednice ještě lahev vína a z kredence dva pohárky. Beze slova vyšel ke dveřím od balkonu a nohou je jaksi
otevřel.

"Prosím, drahý," pokynul Louisovi s úsměvem a podržel mu dveře.


"Aww, to bylo milé. Děkuju, můj," za odměnu polibek do koutku úst…
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 14. srpna 2016 v 14:32 | Reagovat

Ty jsou tak sladký. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama