7:Sexy.

27. července 2013 v 8:13 | Dixion |  I wish


Samozřejmě, že ho napadlo, že spolu mluvit nemusejí, jenže… chtěl slyšet Louisovo hlas a mluvil by Louis, kdyby on sám byl zticha?

Frustrovaně nafouknul tváře a, po chvilkovém držení vzduchu v sobě, zašuměl ve výdechu. Maximalizoval si okno webkamery a začal se do ní šklebit. Trpce se nejdřív zaksichtil, výrazem připomínal něco jako naštvaného bobra, následně jeho tvář vypadala ale tak nádherně… Sám uznal, že není zas tak ošklivý, jak si myslel. Zoubky skousnutý spodní ret víc vpravo a nalevo naopak nechal škvírku. Své modré oči mírně přivřel a nechal ret ze zubů vyklouznout.
Sexy.

Blonďaté vlásky pod čepicí pak trošku upravil a zkušebně se na sebe usmál.

Dodalo mu to odvahu.

"Tak jo," napsal nakonec, ačkoli byl vystrašený a nervózní. Sám na sebe dokonce nahlas promlouval, nadával si, ale na druhou stranu si taky opakoval, že to zvládne, že teď to bude poprvé a pak, podruhé a potřetí a dál to bude v pohodě, že musí jen překonat ten prvotní nervózní pocit.

"Vážně? Páni, hurá, strašně se těším. Nemusíš nic říkat, jestli nechceš, třeba si vypni mikrofon, to je jedno, já tě chci hlavně vidět… Bože, udělal jsi mi tak obrovskou radost! Jo, ale hlavně si nemysli, že jsem nějaký blázen!" Vysmátý obličej teď byl na místě, ovšem on k němu připsal srdíčko. Blonďáčkovy rty se lehce zachvěly, srdce teď slyšel tlouct přímo ve spáncích a dýchal rychleji a rychleji. Mělo to přijít, mělo se to stát… A Louis mu napsal srdíčko… to už něco znamená?

Mladý hnědovlasý muž vyskočil z křesla a jeho tělo proletělo bytem na dvakrát, za účelem uklidnit se. Ačkoli to zní zvláštně - uklidnit se běháním. Usedl nakonec zpátky, a co nejrychleji se snažil upravit, stejně jako blonďák, se pozorujíc ve webkameře. Uhladil obočí do jednoho směru a třikrát si olíznul rty. Po zoubkách přejel jazykem a pak je na sebe vycenil. Prsty ofinu vyčesanou nahoru prohrábnul a konečně na sebe svůdně, i když roztomile, zamrkal.

"Zavoláš ty mě nebo já tobě?" Niall řešil úplně zbytečné nepodstatné věci.

"Klidně ti zavolám já," mrknul na něj v odpovědi a už vytáčel videohovor.

Podle očekávání mu to nezvedl hned, ale nakonec… přeci jen. Hledáček kamery zaostřil a on jej poprvé uviděl mrknout. Pak chlapec se stejnou kšiltovkou, jakou viděl na jeho fotce, kterou mu poslal jako první, sklopil zrak do klávesnice a nehýbal se.

"Ahoj, Ni," pronesl poprvé a Niall tak v premiéře slyšel jeho hebký, trošku vyšší a kolísavý hlásek. Nakonec přeci jen zvedl pohled a dokonce se zadíval přímo do čočky. Louisovi to připadalo, skoro jako by se dívali do očí. "Jsi skutečný," zašeptal, načež se chlapec v monitoru zatvářil mírně pobaveně. "A tak neuvěřitelně… aww." Louis se nechal unést. Niall se rozesmál a hnědovlásek, když si konečně uvědomil, jak se předvedl, se rozesmál taky. A ještě silněji.
Takhle se odlehčuje napjatá atmosféra.

Niallův úsměv po chvíli ustal, soustředil se na Louisovy přivřené oči, vrásky od smíchu okolo nich a širokánský, ten energii dodávající, zářivý úsměv. Žádný člověk se mu doposud nejevil takhle moc přitažlivý. Teď, když věděl, že je skutečný, že chlapec, s kterým si psal, opravdu vypadá jako ten na fotografiích, až teď jej polilo silné horko. Tváře mu pod tou myšlenkou zčervenaly a ret si podle zvyku začal zase žmoulat. Na chvilku dokonce zapomněl, že je na hovoru a někdo se na něj dívá a ten někdo je mimochodem právě chlapec, který ho tak moc přitahuje…

"Takže mi nebudeš odpovídat?" Ozval se zase Louis a šlo slyšet, že se neustále nepřestává usmívat. Niall se zasmál. Tak, jak on to umí, tak roztomilý na pohled a ještě roztomilejší pazvuky při tom vydávaje. "Jsi tak… nyuu," zaskučel Louis, už zase se přestával ovládat, ale hned si to uvědomil: "Ztrapňuju se hodně?" I přes počítač šlo vidět, že celý zčervenal.

"Ne," poprvé promluvil. V hnědovláskových očích zajiskřilo.

"Ty mluvíš? A budeš mluvit?" Pronesl nadšeně.

"Možná." Výřečný zatím moc nebyl, ale Louis věřil, že se rozhoupe, že to bude lepší a možná už brzy…

"Nejsi z Anglie, ale anglicky mluvíš…" přemítal nahlas,"mluvíš pořád anglicky, je to tvůj mateřský jazyk anebo jsi jen hodně dobrý na jazyky?" Mluvil hodně rychle, někdo by mu možná ani nerozuměl, ovšem Niall mluvil vlastně ještě rychleji. V jeho zemi se mluvilo mnohokrát rychleji, než v Anglii.

"Mateřský," odpověděl. Louis pomalu začal rozpoznávat tu odlišnou angličtinu, slyšel, v čem se liší.

"Dobře… hm, vidím, že se ti o tom nechce moc mluvit." Podepřel si pěstičkou bradu a zasněně si začal prohlížet, jak se Niallovy rty hýbou, přestože nemluvil. "Ty ležíš v posteli?" Zasmál se, když si všimnul, že až po prsa je přikrytý bíle povlečenou peřinou. A když se zadíval ještě blíž, za jeho zády poznal polštář.

"Jojo. Máma si myslí, že jsem nemocný," stydlivě se usmál a dál se snažil necivět moc hloupě. Jenže na Louise se jinak civět nedalo - pro Nialla krásnější obličej nemá nikdo.

"Páni, řekl si celou větu!" Vypískl nadšeně mladík a znovu mu to nedalo; znovu se zamyslel nad jeho původem. "Máš zajímavý přízvuk… Znám ho z televize… jen si nemůžu vzpomenout." Nervózně se zasmál,"poraď mi, prosím. Jenom nějaké vodítko."

Jeho úsměvu se nedalo odolat a už vůbec ne jeho roztomilému nevinnému drbání na čele. Zpod své dlaně, která z části kryla z boku chlapcův obličej, na něj prosebně koukal.

"Pivo, Svatý Patrik, eh-"


"No jasně! Měl jsem to poznat."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 14. srpna 2016 v 0:08 | Reagovat

Ty jsou takové zlatíčka. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama