8:Doopravdy plakal.

27. července 2013 v 8:19 | Dixion |  I wish


Niall poznal, že je chlapci na druhé straně smutno. Celé odpoledne už na jeho tváři nepohrával ten nádherný, šťastný úsměv, spíš se jen občas stydlivě nevinně usmál. A hlavně nešťastně.

"Louisi? Tak co ti je?" Ptal se poněkolikáté. Jenže chlapec jako pokaždé odpověděl, že nic. "Hm, tak já půjdu, nedá se s tebou bavit," prohlásil a zklamaně se zakabonil. Dlouho mu nikdo neodpovídal, a tak už se chystal hovor ukončit. Právě volali celé čtyři hodiny.

"Ne! Omlouvám se, jen…"

"Jen?" Samozřejmě se mu nechtělo skončit s voláním, ale Louis přestal mluvit právě v tu dobu, kdy on se konečně pořádně rozpovídal a nebavilo se ho neustále dobývat odpovědi na to, co se stalo.

"Jen mě prostě mrzí, že jsi z takový dálky," vypadal, jako by se měl každou chvíli rozbrečet, což mladšího chlapce vyděsilo. Spodní ret a brada se tence třásly a nosní dírky taky. Pevně k sobě tisknul víčka a vraštil obočí.
Doopravdy plakal.

"Hej, Lou! Louisi, no tak. Neplakej přece… no tak, nebreč, Loui. Potkáme se, určitě jednou ano, věř mi. Tommo, věř mi." Utěšoval jej.

"Chtěl bych obejmout," prohlásil najednou hnědovlásek a obrátil svůj uplakaný pohled do kamery. Niall nevěděl, co si počít, nikdy nikoho neutěšoval a on taky utěšován nikdy nebyl. Neměl s tím vůbec žádné zkušenosti. S pootevřenými ústy si prohlížel chlapcův obličej a najednou mu přišel zranitelnější. Před tím z něj přímo sršela mužnost a odhodlání, nebojácnost - vždyť Lou byl ten, kdo ho dokopal k videohovoru, a teď vypadal skoro víc vystrašeně a nešťastně, než on.

"Agh… Louisi, já," zmateně se ošil, začal ve svém pokoji hledat nějaký záchytný bod, na který by se podíval a konečně se začal soustředit, jenže to se mu nedařilo. "Rád bych tě objal," vypadlo z něj nakonec. "Je něco, co bych pro tebe mohl udělat? Myslím tím něco reálného…" zašeptal soucitně.

"Přileť," plácnul Louis; zatím si vůbec neuvědomoval, jak se chová a do jaké pozice, blonďáčka staví.

"Vždyť víš, že bych rád." Nevěděl, co odpovídat, byl zmatený a nešťastný z celé situace. Díky Louisovo bezohlednému chování si také uvědomil, že se třeba nikdy nemusejí potkat. Vlastně vůbec nedoufal v to, že by se to mohlo stát.

Uvědomil si, že konečně našel někoho, s kým si rozumí a ten člověk bydlí, jak naschvál, někde daleko od něj.

"Promiň. Promiň, panebože, chovám se jak idiot." Konečně mu došlo, jak teď Naillovi asi muselo být.

"V pohodě," uslyšel slabě. Viděl jen zelenou kšiltovku - modroočko měl hlavu svěšenou mezi rameny. Tvář v dlaních a povzdychával si a klel.

"Nechtěl jsem tě rozhodit, promiň." Otřel si z očí otravné slzičky a pod náporem nervů vytáhnul z krabičky cigaret jeden kousek. Niallovi to ještě neukazoval, nepředváděl, ale tohle záměr nebyl. Roztřesenými prsty si vložil oranžovou část, tedy filtr, mezi rty a druhý konec připálil. Potáhl a jeho tepová frekvence se jako zázrakem snížila o několik čísel.

Konečně se také rozhodnul jít vysypat popelník. Ačkoli se nijak nezabýval umýváním nebo leštěním, měl hned lepší pocit. Taky aby ne, když se mu už popel z cigaret nevznášel ve vzduchu po každém jeho vydechnutí, nebo závanu větru. Položil jej opět na místo vedle monitoru a spokojeně sklepnul z cigarety komínek popele. Slastně natáhl do plic směsku nikotinu, dehetu a dalších jedů a stejně slastně ji vyfoukl v tenoučkém proužku kouře. Až teď si všimnul, že se na něj upřel pár jeho oblíbených očí. Těch nejkrásnějších, jaké kdy viděl.

"Sexy," vydechl ten na druhé straně.

"Tak sexy, jo?" Zasmál se konečně a i z jeho očí zmizel skelný nádech.

"Já to řekl nahlas?"

"Ne, Ni, já umím číst myšlenky, víš...!" srandovně se zatvářil a oběma vehnal do tváří zase šťastné a pobavené úsměvy. Potáhl z cigarety, a když vyfukoval kouř, snažil se vypadat co nejvíc svůdně. A asi se mu to povedlo.

I přes obrazovku svého počítače viděl, jak blonďáčkovi poskočil ohryzek. Znovu nasál do plic dým a tentokrát ho vydechl přímo do čočky webkamery. Takže Niallovi to udělalo ve výsledku čarovný efekt - z mizejícího obláčku se stala opět Louisova tvář.

"Neptej se mě, jestli jsem někdy viděl něco úžasnějšího, protože brzo omdlím. Ne, neviděl… A mimochodem, takhle ty děláš dojem na bezbranné mladé kluky? Jenom svojí existencí mě přivádíš do rozpaků a ty ještě začneš takhle provokovat!" I když se smál, myslel to smrtelně vážně a dokonce se v jeho očích zračila jakási bezbrannost a ohromení.

"Hele, nedávej mi to za vinu! Sám si před tím říkal, že bys to chtěl vidět." Bránil se Louis.

"Jo, ale to jsem ještě nevěřil, že budeš takhle dokonalý i ve skutečnosti," polichotil mu znovu Niall.


"Děkuju," stydlivě se podrbal na obočí a raději se dál věnoval kamarádce cigaretě.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama