His tamer; část první

29. července 2013 v 12:10 | Dixion |  His tamer


Domem se rozeznívá obrovská rána a za ní hned další, možná ještě silnější, než ta předchozí.
Zhoršuje se to. Bohužel, už zase.

Ihned se vydává po schodech dolů, do útulné podzemní ložnice, z které vycházejí rány. Rozráží dřevěné dveře a dere se k rozzuřenému hnědovlasému chlapci. Zezadu kolem něj ovíjí paže a snaží se, aby se uklidnil aspoň částečně. Šeptá mu do ouška uklidňující slůvka, a když cítí, že se jeho tělo uvolňuje, jej začne konejšivě hladit po bříšku. Po chvíli se zdá být kudrnka v klidu, avšak vyčerpaný, a tak se, jako vždycky, pomalu bortí k zemi. A Zayn jej, jako vždycky, bezpečně zachytí a vrtkavě si sedá na zem - přítel je o dost těžší.

"Tak co to bylo tentokrát?" Šeptá po chvíli, když si rozlíceného plačícího mladšího chlapce otáčí v náruči tak, aby mu viděl aspoň z půlky do tváře.

"Vzbudil mě soused. Kdo normální, sakra," z šepotu se stává křik, a tak ho Zayn utěšuje káravým mlaskáním a polibkem na spánek a do kudrlinek,"kdo normální řeže v sedm ráno dřevo cirkulárkou?" Dokončuje větu tichým chvějícím se hláskem.

"Ale víš přeci, co jsme si říkali! Nadechnout, vydechnout, a když cítíš, že to nejspíš už nevydržíš, hned jdeš za mnou. Hned!"

Malichernost, která, právě plačícího, chlapce vytočila, by se zdála jiným lidem úsměvná, černovlasému mladíkovi už ovšem úsměv ze rtů zmizel dávno.

"Omlouvám se," bradička se mu třese, ztěžka polyká pláč, a tak se po chvíli marných pokusů být zticha nahlas rozpláče.
Vyčkává, kdy si jej přivine Zayn do náruče, a má v plánu se k němu následně stulit.
Přesně to taky dělá. Hned, jak se Harry rozvzlyká, strhává jej k sobě, obličejem do svého bříška a něžně mu stahuje šedavé tričko pod zadek, protože mu už zase čouhají záda. Nemá rád, když má kudrlinka holá záda, má o něj starost… už takhle je to s ním špatné…

I když do minulého týdne to vypadalo, že jeho záchvaty vzteku jsou pryč, a tak vysadili léky a on byl asi další dva dny absolutně v pořádku; klidný jako beránek. Avšak pak to začalo… jako by to bylo zase celé od znova. Opět najeli na ty
nejtěžší léky a na konzultacích u psycholožky začali od nuly.

Ale Zayn se drží, pevně, protože láska ke kudrnatému zelenookému chlapci je moc silná na to, aby to neustáli. Aspoň společně.

"Je to dobrý? V pořádku, broučku?" Něžně jej líbá na tvář a opatrně ho sesouvá ze svého klína. Ještě, než vstane, ujistí se, že Harry reaguje - protože neslyší ani pláč, a že je v pořádku. Když vidí, že se po čtyřech sápe do postele, konečně si stoupá na nohy a rozhlíží se kolem sebe. Nestihl toho rozbít moc… jen nástěnné hodiny se Spongebobem, rámeček od fotografie jich dvou a jejich maminek a tlakoměr; žádná škoda, která by se nedala nahradit. Oproti včerejšku jsou to drobnosti. Mávne nad tím rukou - uklidí to později.

S otočením se rozejde k posteli, kde, pod horou peřin a polštářů, leží jeho kudrnaté klubíčko. Polštáře i přikrývky z něj pomaloučku tahá dolů a nakonec se usazuje vedle něj.

"Pojď, medvídku, uděláme si lazy day," šeptne mu do ouška. Jakmile kudrlinka uslyší lazy day, skáče z postele a rychle se souká zpátky do spací mikiny, kterou používá výhradně při sledování televize a jiných lenošských činnostech. Zayn se skoro spokojeně usmívá a sleduje, jak se menším otvorem v mikině derou ven přítelovy sladké kudrlinky.

Harry, hned jak se dooblékne, popadne hnědoočka za ruku a táhne ho po schodech do obýváku. Pohovka už je roztažená - připravená na lazy day.

To je den, kdy Harry nemá možnost se naštvat, rozzlobit, protože absolutně všechno je dokonale připravené, uspořádané tak, že se to nemůže pokazit. Zayn to připravuje pokaždé, kdy si i on sám potřebuje odpočinout, nebo když ví, že by byl v práci stejně nepotřebný, k ničemu, a tak si radši vezme volno a je s Harrym doma. A když ví, že je zelenoočko opravdu zoufalý.

Stáhne černovláska za sebou do přichystané přikrývky a vrhne se po ovladači na stole. Všímá si, že Zayn přichystal i jídlo. Někdy se i rozpláče z toho, jak moc je mu vděčný, jak neuvěřitelně moc si ho váží a jak ho chování jeho přítele a milence dojímá.

Zapíná obrazovku a zároveň i DVD přehrávač a je strašně zvědavý, jaké filmy Zayn vymyslel pro dnešek. I při výběru filmů musí být pečlivý. Než se to zase vrátilo zpátky, už dokonce koukali na jeden akční film, a i když v kudrnáčkovo krvi rozproudil adrenalin, on zůstal v klidu. A Zayn na něj byl v tu chvíli moc pyšný.

Harry byl dřív i obrovský milovník hororů, jenže teď už ani na jeden jediný hororový film nedokázal koukat, aniž by se nerozčílil. Pokaždé totiž přišly věty typu "Proč tam ta kráva jde? Nechoď tam! Proč ksakru lezou uprostřed noci do hlubokýho lesa? Proč mluví, když ví, že je hledá?!" a pak se automaticky neuvěřitelně rozvztekal.

"Chceš se nejdřív dívat na debilně sladkou dívčí americkou komedii, nebo na normální komedii s přijatelnějším dějem, plus bys mě ale musel nechat odvádět tvou pozornost, když se bude blížit nějaká zápletka, což vlastně není taky vůbec špatné, hm?" Políbí ho za ucho a následně vrazí nos do jeho sladce vonících kudrlinek.

Harry se zasměje. Jak Zayn miluje jeho smích

"Tak nejdřív na to druhý," spokojeně najede na druhý film v pořadí a zadečkem se schválně víc natiskne do černovláskova klína. Ruce druhého chlapce ovinou jeho tělo tak pevně, jako by se už nikdy nechystal jej pustit, ačkoli to vůbec není nepříjemné, právě naopak.

Film se rozběhne a Harry se směje, až smíchy brečí. Zayn má výborný vkus a smysl pro humor, je na něj spoleh vždy a ve všem. Hnědooký mladík se ovšem moc nesoustředí na vtipné scény, spíš čeká na tu, která by mohla Harryho naštvat, nějak rozzlobit. Něžně dlaní zatlačí proti jeho bříšku a kudrlinka si poslušně lehá na záda. Zayn na chvíli vypíná zvuk a pak na něj zlehka lehá. Mezi prsty na levé ruce bere chlapcovu ostře řezanou bradu a jeho rty si přivíjí do polibku. Zavírá oči a podle jeho konání jedná i Harry. Je do svého partnera tak bezmezně zamilovaný, že to nikdy nedokázal ani slovy vyjádřit. A že je sakra dobrý řečník. Dlaně pokládá na černovláskovy boky a pomalu krouživě přejíždí až na drobný zadeček. Takhle to vypadá tak idylicky, tak bezchybně, tak křehce a měkce. Přitom je to častokrát spíše hrubé a drsné a bolavé.

Vzpomene si, kolikrát už Zaynovi nechtěně ublížil.

I tahle myšlenka mu stačí k tomu, aby se naštval.

Tvrdě od sebe přítele odstrkuje a okamžitě si sedá. Prsty si vjíždí do vlasů a pevně se za ně tahá, až mu jich pár zůstává mezi prsty.

"Hej, hej, hej! Co se stalo? Myslel jsem, že je to v pohodě…" zklamaně mu pokládá dlaně na ramena a něžně je mne. Následně kudrlinkova ramena ovíjí celými pažemi a hlavu z boku přikládá k jeho tváři. "Ššš, už je zase dobře, ano? Jen zhluboka dýchej." Už zase tak trpělivý a úžasný a… nezaslouží si ho.

"Musím jít," zvedne se tak prudce, až mu lokýnky poskakují na hlavě sem a tam. "Musím jít. Musím. Jít," šeptá si pro sebe a odchází se zaťatými pěstičkami pro batoh.

Zatím se drží.

Jen kvůli Zaynovi.

"Haz, stůj. Kam bys, proboha, měl chodit?! Zastav se! Slyšíš mě? Za to všechno, co jsem pro tebe udělal, mě aspoň poslouchej…" křičí na něj, právě rozplakávající se, chlapec s ebenovými vlasy a očima zbarvenými jako rozškvařený cukr.
Harry se přemáhá a na chvíli se zastavuje. Vztekle se otáčí, jeho oči jsou černé víc než Zaynovy vlasy. Ne, že by byl nějak posedlý, jeho zorničky jsou roztáhlé v náhlém rozčilení.

"Nebudu ti už ztěžovat život. Už ne. Nezasloužíš si nikoho takového, jako jsem já. Do hajzlu! Zasloužíš si někoho, kdo o tebe bude pečovat stejně, jako ty pečuješ o mě. Zasloužíš si víc, promiň, že jsem tak dlouho zacláněl." Emoce vybuchují jak v jeho hlavě, tak na povrchu. Když odchází do ložnice, za účelem vzít si nějaké své věci, neohrabaně kope do fíkusu, který leží vedle schodů, nebo do teď ležel. Schody sbíhá po třech, adrenalin se mu v hlavě hromadí stále víc a víc.

Popadne první batoh, který najde ve skříni a hází tam vše, o čem jistě ví, že je jeho. Troška oblečení, kartáček na zuby a svůj starý bytelný telefon - vydržel snad všechny jeho stavy, kdy s ním házel o zeď, nebo jen drtil v dlaních. Pod postelí hledá nabíječku, a hned, jak jí nachází, se obléká do oblečení na ven. Přes rameno si přehazuje pootevřený batoh, bundu bere do ruky. Když vychází schody, na chvíli se zastavuje. Visí tam jejich fotografie. Pěstí do ní nejdřív uhodí, pak ji ale sundává ze zdi a tiskne si jí na srdce.

Rozbíjí nejen jejich vztah, ale i vzpomínky - sklo v rámečku prasklo.

Emociálně vyčerpaný konečně schody vybíhá a ještě nahlíží do obýváku, aby naposledy spatřil Zayna. Jeho Zaynnieho, jeho ochránce, strážného anděla… a taky krotitele jeho nálad. Toho, kdo pro něj znamená vše, celý život, nic jiného nemá a nikdy neměl. Jen jejich lásku a Zaynovu dobrotu… Jenže to už po něm chtít nemůže. Starší chlapec cítí na svých zádech pohled; zvedá tvář, kterou měl doposud schovanou v dlaních a otáčí se na něj s uplakaným a nejnešťastnějším pohledem, jaký kdy Harry viděl… a naprázdno otvírá ústa. Není schopen promluvit, není schopen sebevětšího pohybu, ani pohybu, který by Harryho zastavil. Doufá, že jeho oči na něj zapůsobí, že se uklidní a přijde si pro polibek, třeba se i omluví a schová se před světem i před sebou samým do jeho náruče… jenže neschová, neomluví, ani jej nepolíbí.
Ani na rozloučenou.

Harryho srdíčko se doopravdy pod jeho pohledem uklidňuje, ale ani tak si to nerozmýšlí. S fotografií přitisknutou na hrudník zničeně odchází do předsíně. Vklouzává do bot a odchází.

Dveře se za ním zaklapávají a on si ani klíče nebere. Nechce se tam už vrátit. Nechce Zaynovi už nikdy znovu ublížit.
Jenže si neuvědomuje, že tímhle mu ublížil tisíckrát více, než kdyby na něj byl hrubý, kdyby ho uhodil, kdyby něco rozbil, kdyby vzdal svou léčbu po tak dlouhé době. Nepřemýšlí ani nad tím, že odchází od svého života, od všeho, co ho naplňovalo štěstím aspoň z části. Neuvědomuje si, že za sebou zanechal spoušť… ne nepořádek v domě, ale spoušť v srdci a v hlavě chlapce, který mu dal všechno. Který ztratil takovou spoustu času tím, když mu pomáhal s koncentrací, s celou terapií… ani jednu jeho terapii nevynechal, přestože tam být vůbec nemusel. Ale byl. Byl tam pro něj, ale jen, protože chtěl, protože jej miloval a stále miluje a nikdy mu nic neublížilo tak moc, jako Harryho zbabělý útěk.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 FuckMeKevin FuckMeKevin | 29. července 2013 v 21:23 | Reagovat

OMG:O
To je tak úžasné...:3
A to jsem si myslela že NIC lepšího než I Wish neexistuje:3
Jsi hrozně inteligentní a úžasný člověk Aničko!
#Kuksijonisthebestcouple

2 carolinedixion carolinedixion | 30. července 2013 v 12:01 | Reagovat

[1]: Díky, zlatíčko, zatím z toho teda nemám tolik pocitů jako z I wish, ale snad  se mi povede z toho udělat alespoň čtivou povídku. :')

3 FuckMeKevin FuckMeKevin | 1. srpna 2013 v 14:33 | Reagovat

[2]: Už si dlouho neposlala další díl :-)  :-?  :-D

4 FuckMeKevin FuckMeKevin | 1. srpna 2013 v 14:33 | Reagovat

[3]: Oprava=Nezveřejnila :D

5 Nessa Nessa | 30. června 2014 v 6:31 | Reagovat

Další díl prosím. Smutně koukám. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama