Kapitola 10.

26. července 2013 v 23:07 | Dixion |  Bromancelove



"Páni," zašeptal nesměle blonďáček a zadíval se do Liamových kouzelně hnědých panenek, na to on přilepil své čelo na to modroočkovo. Pohled do jeho pomněnkových oček zkorigoval jeho vysoký puls a zaplnil srdíčko něčím hřejivým a krásným. Láskou.

"Máš tak nádherné oči," zavrněl, koukaje se stále do blankytně modrých duhovek. Stiskl pevněji jeho drobnější ručičku a rozněžněle se usmál. Niall stydlivě sklopil pohled a roztomile zachroptěl smíchy.

"Děkuju," pípl nakonec a znovu se mu zadíval do očí. Volnou rukou jej pohladil po ruměncem pokryté hladké tváři.

Chvíli ještě seděli a odmítali se od sebe hnout, jenže po notné chvíli je začaly brnět ruce, nohy a zadek, protože se opravdu dlouhou dobu ani nepohnuli. A tak se od sebe chtě nechtě odtrhli.

"Budeš ještě jíst?" Blondýnek ukázal na zbytek špaget.

"Ugh… ne, už to asi stejnak vystydlo." Niall přikývl, vzal talíře i s příborem a beze slůvka s tím odešel. Liam se spokojeně posadil na svou postel a bříškem ukazováčku přejížděl přes své tmavě růžové rty.
Niall se mezitím, hned jak zavřel dveře, svezl po zdi vedle futer na kolena. Motal se mu svět, dech mu nestačil, v bříšku mravenčilo a nohy jako by vypověděly službu. Talíře položil vedle sebe a prsty si zajel do blonďaté hřívy.

"Panebože!" Opakoval stále, nevnímaje, že kolem chodí děti. I když moc dětí tudy nechodilo, jejich pokoj byl totiž na křídle ten jediný. Jinak tam byla knihovna a prádelna. A číst si nebo si dobrovolně prát prádlo nikoho z kluků z jeho oddílu ani nenapadlo. Nebyli většinou ani chytří ani čistotní. Když se vzpamatoval, chystal se odejít, jenže jakmile se postavil na nohy, záhadným způsobem se zase octl na zemi. I s talíři, které se rozbily o podlahu. Když hnědovlásek v pokoji uslyšel ránu, hned šel zjistit, co se komu stalo. Nečekal, že najde na zemi zrovna svého modrookého přítele.

"Co vyvádíš, trdlo?" Smál se, pomáhaje mu na nohy. Niall se chytil jeho nastavených dlaní a po kolenou se dostal na nohy. Liam se kolem sebe rozhlédl, aby zjistil, zda je vzduch čistý, a rychle mu vlepil pusinku na nos. "Je tu někde smetáček a lopatka?" Zasmál se a pustil blondýnkovo drobné ruce. Ten kývl a na chvilku zmizel za dveřmi prádelny. Vše smetl na lopatku a odešel to vyhodit do koše, který měli na pokoji.

"Jdeš semnou odnést… ten příbor?" Zadíval se na hnědoočkovu usměvavou tvářičku. On jen kývl a zařadil se vedle Nialla. Když došli k jídelně, zazvonilo na polední klid. "Musíme si pospíšit, občas kontrolují, jestli jsme o poledním klidu na pokoji." Šeptl blonďáček a postavil se do postoje tajného agenta, čemuž se Liam řádně zachichotal. Po špičkách došli ke dveřím kuchyně a zaťukali. Otevřela Niallova milovaná kuchařka Deborah.

"Ahoj Debbie. Mám problém." Zakřenil se na ni, načež jim otevřela dveře dokořán a pokynula, aby vešli oba. Byla velice sympatická a usměvavá.

"Dobrý den," kývl na ni Liam a sladce se usmál.

"Rozbil jsem dva talíře." Niall semkl rty a svraštil obočí. Udělal psí očka a roztomile zatřepotal řasami.

"No jo, to se stane," usmála se a poodešla kousek dál, aby něco zamíchala. Vařila večeři. "A ty jsi tu nový?" Soucitně se na Liama zatvářila.

"Ano, jsem Liam, moc mě těší." Popošel a potřásl si s ní rukou. Niall se sebral a šel ujídat vařečkou omáčku na špagety, co zbyla od oběda, zatímco si Liam hezky popovídal s Deborah. Hned si jí zamiloval, byla moc sympatická a srdečná.

Chovala se ke všem ochranitelsky, nejradši by všechny ty děti měla doma. Hlavně Nialla, jeho si zamilovala hned, jak se objevil ve výdejním okýnku a stydlivě si žádal dvojitou porci, protože měl po dlouhé cestě do domova hlad. Často se jí chodil vyplakat, nebo jí jen prostě pomáhal v kuchyni. Se vším se jí svěřoval, ona znala všechna jeho tajemství a nikdy by jí nenapadlo jej za něco odsuzovat. Hned si Liama velmi oblíbila, cítila k němu ještě větší povinnost jej chránit, jak k Niallovi.

"Ugh, mňam, tak my už půjdeme, ať nemáme průšvih." Olízl si prsty, čapl Liama za rukáv a táhl jej ke dveřím. Zamával a znovu se omlouvajíc za talíře, zmizeli z dohledu Deborah. Niall se za dveřmi podíval do Liamových hnědých duhovek a začervenal se, protože Liam chytil na obou blondýnkových rukách dva prsty a přitáhl si jej za ně blíž k sobě. Naklonil se a zavřel oči. Vzduch v místnosti houstl a blonďáčkovi se začínalo špatně dýchat. Třásla se mu kolena a nosík se mu chvěl nervozitou. Jako obvykle, když nebyl ve své kůži, si okusoval zevnitř spodní ret anebo jej olizoval. Hnědovlásek zase přilepil jejich čelíčka k sobě a nosem šimral ten Niallův. Když ale blondýnek ucítil jeho teplý dech na svých rtech, vyprostil se ze sevření jeho prstů a odstoupil od přítele na krok.


"Měli bychom jít, Liame."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama