Kapitola 11.

26. července 2013 v 23:10 | Dixion |  Bromancelove


"Jasně, měli bychom." Liam si s povzdechem zamumlal něco pro sebe a zařadil se za blonďáčka. V hlavě mu kolovalo tisíc otázek a on neznal ani na jednu odpověď. Všechny se totiž teď týkaly Nialla. Znamenalo to pro něj něco? Jestli ano, proč nechce pokračovat dál? Že by už s ním nechtěl mít nic společného? Líbal se už před tím s klukem? A líbal se už předtím vůbec s někým? Mohl by sáhnout na jeho zadek, když vypadá tak božsky? Za tuhle otázku si vlepil facku. Pořádnou, až to mlasklo. Proto se taky Niall zděsil, když se u dveří do jejich pokoje ohlédl a viděl Liama, jak se fackuje.

"Co to děláš?" Vykulil na něj svá velká očka a zavíraje za ním dveře jej nechává projít prvního.

"Co dělám?" Dělal, že neví, o čem to Niall mluví. Ten jen rezignovaně pokrčil ramena a plácl sebou o postel. Někde pod sebou nahmatal mobil, který tam před tím zahodil, i se sluchátky a začal hledat písničku. Byl spíš na klasiku. Rock'n'roll. Beatles nebo Stouni. Lehl si na levý bok, čelem ke zdi. Do levého ucha si zastrčil sluchátko a pustil první písničku v playlistu. Druhé sluchátko si také zastrčil do ucha a nohou si začal podupávat do rytmu. Zavřel oči a snažil se nemyslet na nic jiného, než na slova písničky The Rolling Stones-I Can't Get No. Jenže ucítil, jak se matrace za ním prohýbá a okolo bříška jej najednou objímají dvě svalnaté paže.

Liam se rozhodl, že ho prostě bude mít, a tak pro to udělá vše. Už nikdy by nenašel člověka, který se k němu bude hodit tak, jako Niall. Nikdy by nenašel člověka s jeho očima, s očima které jej dokážou uklidnit jedním jediným pohledem. Nikdy by nenašel nikoho, kdo by byl tak krásný, sladký a roztomilý. A taky tak zatraceně sexy. A taky je starostlivý a milý a vůbec. Zkrátka se mu líbí a nechce se ho vzdát. A chce mu pomoct, s čímkoliv bude mít problém, chce mu s tím pomoct. A taky pomůže, ať se děje co se děje.

Na zadečku ucítil příjemné teplo a pak i na zádech a šíji. Liam jej svým tělem zahříval, v pokoji neměli zrovna teplo.
Když odcházeli na snídani, otevřeli okno, ale zavřel ho až Liam před chvílí. Pravou nohu strčil mezi ty Niallovy a druhou skrčil tak, aby nepřekážela. Blonďáček nevěřícně hleděl před sebe a snažil se dýchat do rytmu písničky, jež mu stále hrála v uších. Hnědovlásek na chvíli sundal ruku z přítelova bříška a vytáhl mu z ucha sluchátko.

"Můžu?" Zeptal se šeptem.

"Ale tancovat se mi nechce." Blonďáček zavtipkoval, snažíc se uvolnit atmosféru. Liam se zachichotal a strčil si do ucha sluchátko. Zrovna se pustila další písnička. Nějaká pomalá, hnědovlásek tušil Lennona. Ruku vrátil zpátky na Niallovo ploché bříško a jemně jej přes něj pohladil.

Niall začínal být spokojený. Konečně jej někdo objímal a cítil se dobře. S Liamem se cítil vážně úžasně, jako v oblacích. Na krčku najednou ucítil jeho rty, celý se zachvěl a otočil hlavičku tak, aby viděl do Liamových čokoládových oček. Jenže jakmile se otočil, tak polibek ucítil na rtech. Jen takový jemný, motýlí, něžný. Jako kdyby jej pošimral pírkem.

"Spinkej," promluvil hnědovlásek. Poslechl a složil hlavu na své ruce zohnuté do pravého úhlu, spojené jako při motlitbě. Liam zlehka položil hlavu do blonďatých vlásků, do kterých jej občas políbil, a odpočíval. Když viděl, že andílek v jeho náručí opravdu usnul, uchopil mobil do ruky a odemknul jej. Neměl na něm nastavené heslo. Ale Liama by ani nenapadlo lézt mu někam do zpráv nebo tak něco. Jen ztišil hudbu, aby se mu líp spalo a dál jej jen objímal a hladil a škrabkal a pusinkoval a občas mu šeptal něco do ouška. Niall vrněl jako koťátko, a přesně tak i vypadal. Roztomilý a křehký. A tak moc krásný. Liam se na něj nemohl vynadívat. S ním měl pocit, že všechno zlé pomine. Že bude zase všechno relativně v pořádku.

Za dveřmi se najednou začaly ozývat hlasy. Dva, jeden hlubší, něco mezi ženským a mužským, a jeden vysoký, typicky ženský. Liam stražil uši, ale zatím od toho drobečka nechtěl odcházet. Když ale uslyšel klepání, vymrštil se do sedu a pak na nohy. Niall nespokojeně zakňučel, ale spal dál. Stále spinkaje si přes sebe přehodil přikrývku, zachumlal se do ní. Sám sebe pevně objal a pomazlil se. Hnědovlásek se nespokojeně došoural ke dveřím a otevřel je do větší mezery.

"Dobrý den." Slušně pozdravil, ačkoliv měl chuť jim prásknout dveřmi před obličejem a ještě na ně přinejmenším něco sprostého zakřičet, protože jej vyrušili z tak vzácného momentu, z tak úžasné chvilky.

"Ahoj, ty jsi Liam, viď?" Přikývl. "Já jsem Betty, třetí oddíl." Postarší baculatá paní, ta s tím hlubším hlasem, si s ním potřásla rukou. "A já jsem Virginia, první oddíl." Drobná malinká žena, měla okolo třiceti. Zasalutovala a zasmála se.

"Těší mě. Ehm, Niall spí, takže…" Ukázal za sebe, načež tam obě trochu nakoukly.

"V pořádku, tak se měj, chlapče," zamávala silnější vychovatelka, Betty, a vydala se s tou druhou dál po chodbě.

Liam zavřel a chtěl se vrátit zpátky k blondýnkovi, ale nakonec se posadil ke stolu a začal zkoumat papíry poházené na stole. Byly na nich kresby. Opravdu nádherné kresby. Nechtělo se mu ani věřit, že to kreslil člověk. Ale bylo to tak. Jak správně tušil, všechny ty malby byly Niallovo. Na některých byly jen skice, návrhy, čáranice, ale na některých byly nádherné obrázky. Rudkou, tužkou, uhlem, perem, křídou, pastelem, temperami, vodovými barvami, tuží, fixami, pastelkami, voskovkami… Na čtvrtkách, velkých, malých, a na papírech, hnědých, bílých, šedých a hladkých nebo drsných. Nejvíce se tam objevovaly portréty a zátiší. Nejvíc jej ale zaujala mužská, nebo spíše chlapecká, tvář, jež byla na obrazech nejčastěji.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 14. srpna 2016 v 22:38 | Reagovat

Kdopak to asi byl na těch  kresbách. ???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama