Kapitola 13.

26. července 2013 v 23:13 | Dixion |  Bromancelove


Blondýnek se zamyslel, co říct. Nepředpokládal, že se na to zeptá zrovna teď.

"Ne, ne já nemám přítele," kuňkl a odtáhl se z Liamova náručí.

"To je v pořádku. Jestli máš přítele, tak je to v pořádku, nebudu se nikomu plést do vztahu." Hnědovlásek byl až nepříjemně milý a chápavý. Jenže Niall nevěděl, co má dělat. Má mu to všechno, všecičko teď říct? Nechtěl jej ztratit. Nechtěl, konečně někoho měl, někdo ho objal. Jistěže věděl, že mu to někdy bude muset říct. Ale teď nechtěl.

"Ne, říkám, že to není přítel!" Prudce se zvedl z postele a posadil se ke stolu. Vzal do ruky jednu z á-trojkových čtvrtek a trhnutím ji rozpůlil, rozčtvrtil a trhal ji tak dlouho, dokud z ní nezbyla hrstka papírků.

"Nech toho! Co to děláš?" Vyjel na něj hnědooký a chytil jeho ruce, když se chystal roztrhnout další portrét neznámého chlapce. Niall se ale jen ošil a roztrhl papír opět na půlky. A pak se rozvzlykal. Liam pomalu poznával, že je vlastně strašně… slabý. Ne slaboch, ale byl prostě slabý. Slonil se k němu a pevně jej objal.

"Dobře, není to přítel, věřím ti. Jen už to netrhej. Byla by to škoda." Políbil jej do vlasů a posadil je na postel vedle stolu. "V pořádku Nialle, hm? Nemusíš mi to říkat, jestli to není tvůj přítel… tak mi je jedno, kdo to je. Jen neplakej."

"A ty bys mohl být?" Fňukaje jej políbil pod ouško.

"Chtěl bys?" Téměř zapomněli, o čem byla řeč před chvílí, zapomněli na nějaké portréty. Teď už si jen koukali do očí a zamilovaně se na sebe usmívali.

"Moc." Niall nemohl moc mluvit, stále měl v krku bolavý knedlík.

"I když je to dost ukvapené… Hm, budeš se mnou chodit, Nialle?" Začervenal se, i když byl on vždycky ten drzý a nebojácný. Jeho ruku uchopil blonďatý andílek a rozkošně se zahihňal.

"Jo. Moc rád. Strašně rád." Jakoby se jejich role obrátily. Niall byl ten, co inicioval polibky a vedl přítele a Liam byl právě teď ten stydlín, ten roztomilý. "Takže jsme pár?" Pozvedl obočí, načež se hnědovlásek jen usmál a zakýval hlavou.

Liamovi ale stejně stále vrtal hlavou ten kluk. Sice Niallovi pevně věřil, věřil, že to není přítel, ale cítil se kvůli tomu z nějakého důvodu špatně. Opravdu usilovně se snažil na to nemyslet a užívat si přítomnost toho blonďatého drobka, jenže…

"Pojď, jdeme se umýt, teď už tak nikdo nebude." Zvedli se, pobrali hygienické potřeby a vydali se do sprch. Jak Niall předpokládal, nikdo už se nesprchoval. Proto šli až úplně nakonec, tam, kde se sprchoval Liam. Zády k sobě se vysvlékli a každý zalezl do jiného sprchového kouta. Pustili vodu a s potěšením zjistili, že teče alespoň vlažná. Tedy, Nialla to potěšilo, jeho přítele rozhořčilo. Přes to si začal pískat melodii Rainy man. Blondýnek si zpočátku jen pobrukoval s ním, nakonec si ale zpívali na celé sprchy. Ale pod sprchou moc dlouho být nechtěli, když netekla teplá. Proto když jeden z nich řekl jdeme, druhý rád přitakal. Odhrnuly závěsy najednou a vylezli ze sprchy. Jenže najednou…

"Kde máme věci?" Vyjekl hnědovlasý. Niallovi bylo jasné, kdo to má na svědomí, a Liamovi to došlo jen chvilku po něm.

"Sakra co se to tu děje?" Nehledě na to, že jsou nazí, se přimáčkl na blondýnkovo drobnější tělíčko. Bez ručníku, bez jakéhokoliv kusu oblečení nebo bot, nebo čehokoliv. Ovládlo je zoufalství, hlavně Liama, on na to opravdu zvyklý nebyl. Silně objal svého modrookého přítele a rozplakal se. "Tohle je tu jako normální?" Fňukl.

"Říkal jsem ti, že se ode mě máš držet co nejdál. Tys mě neposlechl." Konejšivě ho hladil po kraťounkých vlhkých vláskách. Usilovně přemýšlel, co budou dělat. Na devadesát devět procent věděl, že ti zlí primitivní chudáci čekají za dveřmi koupelen s foťáky a mobily. Čekají tam jak hladoví vlci na kořist. Jen aby mohli někoho ztrapnit.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 14. srpna 2016 v 22:47 | Reagovat

To jsou ubožáci doufám že si kluci nějak poradí. :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama