Kapitola 15.

26. července 2013 v 23:21 | Dixion |  Bromancelove


Zavřeli za sebou dveře a rozhlídli se po temné chodbě. Nikoho neviděli. Vlastně nic neviděli. Někdo mezitím, co se ještě naposledy za dveřmi políbili, zhasnul i světlo na konci chodby, na schodech, takže už nebylo vidět na krok.

Ovšem Niall to tam znal velmi dobře, i po slepu by se v téhle budově vyznal.

"Dej mi ruku." Křikl po hnědovláskovi, který se mu ztratil za zády. Nakonec se našli a spojili své ruce v pevném stisku.

"A teď poběž." Šeptl a trhaje za přítelovu ruku se rozeběhl. Liam za ním přímo letěl. Oba si volnou rukou zakrývali klín, bylo jim opravdu nepříjemně. Proto se hnědovlásek zase rozplakal. Niall jej nechápal. Chvíli to byl kluk, který by zbořil skály, pevný a statečný, ničeho se nebál a za chvíli se rozplakal a rozfňukal jak malé dítě. A pořád dokolečka.

Blondýnek na jednom rohu zabrzdil a otočil se na hnědovláska. "Už jen kousek, pojď honem. Hezky se oblíkneš do něčeho teploučkého a půjdeš do hajan." Dostaneš horké mléko s medem a dudlík, neboj maličký. Pohladil jeho studenou tvářičku a zase jej zatahal na povel, že má běžet za ním. Proběhli ještě asi třicet metrů klikaté chodby a bez úhony se dostali do pokoje. Liam zůstal stát strnulý za zavřenými dveřmi, a tak se pohotový blondýnek rychle zohnul pro deku, která ležela vedle postele, a omotal ji kolem jeho už téměř ledového tělíčka a posadil jej na svou postel. Na noc se v celé budově otevírají okna, a tak je všude chladno. Proto se nedoporučuje běhat po chodbě bez oblečení. "Máš sebou nějaký teplý svetr a bavlněné ponožky?" Ptal se ho, zatím co se sám soukal do šedého vytahaného svetru a červených tepláků.

"Ne, chystal jsem se to koupit až zítra." Zadrkotal zoubky, asi mu byla vážně zima. Niall vzal ze své skříně svůj černý svetřík, bavlněné tepláky a teplé ponožky.

"Mam ti do toho pomoct?" Usmál se, ale Liam se jen zamračil. Dostal od svého přítele do rukou oblečení, do kterého se nasoukal a odcupital do své postele. Niall po něm smutně šlehl pohledem, ale nic nakonec neřekl. Lehl si k sobě a zavřel očka.

"Ještě pusu na dobrou noc," jíknul najednou z pod peřiny hnědoočko. Blondýnek vycenil svá rovnátka a vyskočil z postele. Doťapkal k jeho lůžku a naklonil se nad něj. Málem se nad ním rozpustil. Celou věčnost si prohlížel jeho roztomilý výraz. Posadil se k němu a nahnul se nad jeho krásný obličej. Jen letmo a suše jej políbil na rty a po chvilce hledění na jeho ospalou tvář ještě na čelo.

"Dobrou noc," šeptl a vlezl do své postele. Zavrtal se do peřiny a… přemítal. Opravdu chodí s klukem, kterého sotva zná? Vždyť tohle on přece nedělá. Nikdy. Asi vypadá lacině. Jenže on ho má asi vážně rád. Oba se asi mají rádi…

Po asi hodinu dlouhém přemýšlení nakonec usnul.

Oba probudila až jasná záře, jež se linula zpoza střešních oken. Ani jednoho přes noc nevzbudil ošklivý sen či noční můra. Oba se konečně vyspali do růžova. Hlavně Liam, který se snažil na celou tu záležitost z večera zapomenout. A tak, protože vstal první, si to hned namířil do kamarádovy náruče. Niall si ještě užíval posledních pár minut tepla, když ucítil, jak se mu cosi vkrádá pod peřinu. Hnědovlásek mu vjel rukou pod svetr a jemně jej dlaní hladil po horkém bříšku. Hlavu si položil na Niallova vypracovaná prsa a přehodil přes něj nohu. Spokojeně zavrněl a rozhodl se jej přimět vstát. Provokativně skousl kůži na jeho, ještě ze spánku růžové, tvářičce. Niall ale stále dělal, že spí. Liam zase kousl do jeho tváře a zuby jej zatahal za ušní lalůček. On svá modrá očka ale stále neotvíral. Proto taky schytal štípnutí do boku.

"Au!" Vypískl a začal si bolavé místečko ublíženě mnout. Liam se na moment vyděsil, vlezl pod peřinu a obsypal mu polibky hranu kyčle. Niall se zachvěl, tohle pro něj bylo… nové.

"Nech toho," najednou ho ale odstčil.

"Promiň," hnědovlásek provinile zčervenal a zesmutnil. Lehl si zpátky, položil i hlavu zpátky na jeho hrudník a prsty mu obkreslil čelist.

"Ne, tak jsem to nemyslel, jen mě to… lechtalo." Pohladil jej po hebké pokožce na rameni, zamlouvajíc jeho zbytečné zdržování se dotyků.

"Aha… hm, takže můžu pokračovat?" Pípl a roztomile zamrkal. Niall přikývl, i když se bál, v co by se to mohlo vyvinout. Liam si zalezl pod deku a vyhrnul mu opatrně svetřík až ke krku. Zase začal motýlími polibky, jenže ty pak přešly do vlhkých a dráždivých. Kousal a sál slabou kůžičku, jež byla nejslabší zrovna v tříslech, konečky prstů tvořil na jeho těle husí kůži, když obtahoval jeho cestičku z jemných chloupků, co se táhla od jeho pupíku až pod gumu tepláků. A právě, když sjel přítel prstem níž a gumu začal pomalu tahat, chytil jeho ručku a dal ji pryč ze svého těla.

"Tohle já nechci," zašeptal sklesle a zvedl se z postele. Shodil ze sebe oblečení, nepozorován hnědovláskem, protože ten stále seděl na posteli a nechápavě koukal do zdi. Oblékl se do černého trička s kačerem Donaldem a béžových kalhot. Vrátil se zpátky ke své posteli, kterou stále obýval jeho přítel, a posadil se vedle něj. Chytil jej za ruku tak, jak se drží v páru a pohladil palcem jeho horkou dlaň. Ohryzávaje si zevnitř spodní ret se mu posadil na klín a objal ho okolo krku. Avšak Liam stále nereagoval. Přemýšlel, jestli to opravdu přehnal. Nejspíš si dovolil vážně moc, sakra! Jeho pozornost si tedy získal polibkem na rty.

"Promiň, nechci to uspěchat… jen si nemůžu pomoct," zamumlal mu do vlhkých rtů a opět jej pohladil pod tričkem na bříšku.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama