Kapitola 16.

26. července 2013 v 23:22 | Dixion |  Bromancelove


"Půjdeme se nasnídat?" Šeptl blondýnek a znovu jej políbil. Hnědooký chlapec, nechávajíc vyklouznout jeho plný horní ret ze svých, přikývl. Oblékl si své černé džíny a bílé tričko s tříčtvrtečním rukávem. Oba dva si na nohy obuli číny a ještě si zaběhli vyčistit zuby. Kartáčky vrátili do pokoje a vydali se po schodech na snídani. Šli jen vedle sebe, nedrželi se za ruce, proti nim chodily děti ze snídaně. Niall rozklepanými prsty sáhl na kliku a, pevně ji držíc, za ni zatáhl. Otevřel veliké dveře z masivu a jistým krokem, bez rozhlížení, šel k výdejnímu okýnku. Liam cupital za ním.

"Ahoj, Nialle." Pozdravila jej mile kuchařka, ale Deborah to nebyla, ta měla dnes volno. "Zbyl už jen toastový chléb, flora a vepřová šunka. A možná nějaký eidam. Hm, mam vám ten chléb alespoň opéct?"

I tahle paní měla Nialla ráda, jenže on k ní z nějakého důvodu neměl tak blízko, jako k Debbie. Zvláštní.

Podíval se tázavě na hnědovláska, jestli chce mít toastový chléb opečený, ale on jen pokrčil rameny. Spíš ne.

"To je dobré, vezmeme si to takhle. Děkujeme, Vilmo." Usmál se na ní a vzal velký hluboký talíř s kupou suchého toastového chleba. Podal jej Liamovi a sám vzal talířek se šunkou a sýrem, máslo a nůž. Liam mu čekal za zády, nevěděl, kam se má jít posadit, i přes to, že jídelna byla téměř prázdná. Niall kývl hlavou směrem do stejného rohu, v jakém seděli minule, a rozešel se stejným směrem. Když se posadil, pohled mu uvíznul na větším stolu, na druhé straně jídelny, kde seděla asi šestice kluků. Nenávistně na ně všichni zírali a vypadali vážně… naštvaně. Asi proto, že jim ten jejich vtípek nevyšel. Modroočko zavrtěl hlavou a namazal jeden kus pečiva máslem, položil a něj úhledně plátek šunky a sýra a s úsměvem jej podal Liamovi.

"Díky," zamilovaně se mu zadíval do očí a hned se zakousl do své snídaně. Niall zkoumavě pozoroval, jestli se už chystají odejít. "Najez se a nestresuj se," hnědoočko ho nenápadně pohladil po ruce, kterou měl položenou na stole, čímž si vysloužil úsměv. Jenže i tak začal snídat až tehdy, když viděl, že odcházejí pryč z jídelny. Žvýkali teprve druhý toast a jídelna už byla liduprázdná. Přišli totiž vážně pozdě.

"Kdy půjdeme do toho města?" Zaskřehotal Liam zvědavě a začal si hrát s blondýnkovými prsty.

"Chceš si zajít na oběd tam někde? Mohli bychom vyrazit už dopoledne, klidně teď hned. Dnes, jestli se nemýlím, je neděle. Takže vycházky už od rána… Máš sepsaný nějaký seznam?" Ukousl si z pečiva a tázavě nadzvedl obočí.

"Jo, platím. Zvu tě do nejlepší restaurace, jakou jen v tom městě najdeme." Kývl na něj a tvářil se, jako kdyby snědl všechnu moudrost světa. Pak se ale zamračil. "Jaký seznam?"

"No co ti chybí, co si potřebuješ koupit."

"Co budu chtít, to si koupím." Niall přikývnul, i když poněkud nechápal jeho chování. On sám neměl moc peněz, něco ještě ze starého domova, co si postupně vybíral od ředitelky, co mu zbylo, a kapesné v domově také nebylo žádná sláva. Nevěděl, že jeho přítel má dokonce vlastní kreditní kartu. Rodiče Liamovi založili stavební spoření, ještě když byl v plenkách. A ne, že by tam měl zrovna málo. Dost na to, aby si mohl dovolit utrácet, jak chce a až vyjde z dětského domova, bude mít na vlastní bydlení a možná i na motorku.

Dál už se spolu o ničem nebavili. Snědli oba stejné množství jídla a s plnými bříšky se vydali na pokoj. Občas se po cestě chytli letmo za ruce, nebo se pohladili po bocích. Došli k sobě a našli si nějaké svršky navrch. Niall sáhnul po džínové bundě, Liam na sebe hodil jen lehký hnědý svetřík na knoflíky.

"Jak se tam vůbec dostaneme? Pěšky nechci," fňuknul si a objal blondýnka ze zadu, zrovna když na sebe natahoval bundu.

"Autobusem, přeci," políbil jej na oplátku na tvář a sehnul se pro svou koženou Lonsdale tašku. Dal si jí přes rameno a hodil do ní peněženku, pak ještě telefon, deštník a půllitrovou lahev jablkové minerálky. Ještě, než otevřeli dveře na chodbu, se navzájem pohladili po tvářích. Niall zapsal do vycházkové knihy čas jejich odchodu a oba se tam podepsali. Vyšli předními dveřmi ven, kde příjemně hřálo sluníčko a vál lehounký letní vánek. Budova měla ještě jedny dveře, které vedly na pozemek vily. Sloužil jako zahrada, nebo hřiště, děti si tam hráli a v letních měsících opékali u ohně párky nebo jablka.

Došli asi dvacet metrů dál.

"A kde je zastávka?" Zmatený Liam. Vypadal jako štěňátko…

"Stojíme na ní," zasmál se Niall. Hnědooký chlapec se otočil a uviděl za sebou tyč s cedulí Zastávka městské autobusové dopravy a malou budku hned vedle. Nejspíše domov, který ležel pár kilometrů od civilizace, patřil do stejné obce.

"Hm, jede to za deset minut." Modroočko se otočil od jízdního řádu, jenž byl nalepený na ceduli z druhé strany. Liam se šibalsky zachichotal a už táhl blondýnka do zastávky. Chytil jeho hlavu do dlaní a mělce jej políbil. Laskal jazykem ten jeho a mazlil se s jeho pihatým roztomilým nosíkem. Tahal zuby za spodní ret a neustále jej někam kousal. Niall zastrčil levou ruku do zadní kapsy Liamových černých džínů a pravou si přidržoval hnědovláskovy boky. Tahle volnost mu byla více než sympatická. Přál si to takhle mít pořád. Neskrývat se. Bez problémů. Bez těch tupých hlav, které mu snad nikdy nehodlaly dát pokoj.

Za uchy jim zavrčelo a zaburácelo cosi. Otočili se a zjistili, že autobus tam již stojí. Nastoupili, Niall objednal dvě jízdenky na konečnou stanici a zaplatil. Autobus byl, až na jednoho spícího maníka vepředu, zcela prázdný. Došli společně úplně dozadu, na pětisedadlo, kde se posadili do rohu. Seděli téměř jen na jednom místě, ne na dvou, protože se Liam k Niallovi příšerně lísal. Modroočko si přes něj přehodil nožky a pohodlněji se rozvalil.

"Nejsem stolička," prskal se smíchem jeho přítel,"jedině za pusu." Našpulil rty a čekal. Blondýnek mu dal dětskou pusu, ale víc nestačil. Autobus zastavil na konečné stanici. Byli na místě, staré město, spíše památkové, zastavili přímo v centru. Vystoupili a Liam se začal hned kochat tou krásou kolem sebe. Až neuvěřitelně mu to tam něčím připomínalo Paříž. I když o hodně menší Paříž. Tak romantické a krásné. Dokonalé na výlet pro čerstvě zadané chlapce.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama