Kapitola 17.

26. července 2013 v 23:24 | Dixion |  Bromancelove


Liam automaticky, bez ostychu, čapnul blondýnkovu ruku a pevně se ho držel. Někam kráčeli a on mu občas lípnul na tvář pusinku, nebo mu projel prsty blonďaté vlásky. Niall jej vedl stále dál, zdálo se mu to jako věčnost, nakonec ale došli k obrovskému tržišti. Obchodníci pokřikovali různými jazyky cosi a každý je zastavoval, jestli si něco nechtějí koupit. Zastavili se u stánku, ve kterém stál starší muž. Měl snědou, skoro oranžovou barvu pleti a dlouhé černé vlasy.

Celý oblečený v kůži tam stál a pil něco z keramického šálku, nebo, obracejíc se dozadu, mlaskal na svého hnědého hřebce. Asi indián z blízké rezervace. Nabídka stánku byla kouzelná a neuvěřitelně to tam vonělo. Liam sáhl po dřevěném kroužku na provázku, byl všelijak ozdobený a viselo z něj pět bílých peříček.

"Na zlé sny," kývl muž a vlídně se usmál. Niall objal zezadu hnědovláskovy boky a bradičku si opřel o jeho rameno.

"Tak to si vezmeme rovnou dva, viď?" Liam očarovaně přitakal a přiložil jednu ruku na tu Niallovu, jež měl položenou na svém boku. Prsty si našel cestičku mezi těmi blondýnkovými a něžně jeho drobnou ručku stiskl. Druhou rukou ukázal na dva amulety, byly skoro stejné, akorát pírka byla jinak barevná, a nechal Nialla, aby mu nosem šmejdil ve vlasech.

"Tyhle dva bych prosil," co nejmileji se usmál a zašmátral v kapse po penězích.

"Budou to dvě libry, mladý pane," mimochodem přiložil do látkové taštičky, ve které ukryl amulety, papírový sáček s bylinkovým čajem a s upřímným úsměvem na tváři mu ji podal. Liam mu do ruky vtiskl tři libry.

"To je dobré, děkujeme. Hezký zbytek dne," indián přikývl a chlapci odkráčeli dál. Ruku v ruce. Jako pravý pár. Před stánkem s retro oblečením se hnědovlásek zastavil a začal šmátrat Niallovi v tašce.

"Co hledáš?" Zeptal se zmateně.

"Mám žížu." Odvětil prostě. Niall zavrtěl hlavou, nechápal, proč Liam všechno neřekne narovinu a zbytečně se zdržuje.

Odstrčil jeho ruce od své kabely a sáhl dovnitř pro jablečnou minerálku. Odšrouboval víčko a podal mu ji. Hnědoočko se napil a děkovně se usmál. Nakonec si usmyslel, že úsměv není dostatečné poděkovaní za zahnání žízně, a tak si jej přitáhl za hlavu k sobě a něžně políbil jeho světle růžovoučké polštářky.

"Hm, chutnáš jako jablíčko." Ozval se blondýnkův zvonivý hlásek. Liam se tomu jen usmál a chytaje jej znovu za ruku vykročil dál kolem stánků.

Když se konečně dostali z víru nákupů, měli plné náruče věcí. Ani si nevšimli, že koupili tolik věcí. Od oblečení, přes jídlo až k suvenýrům. Liam odložil papírové tašky na lavičku a otřel si čelo.

"Uf, ještě nikdy mě nákupy tak neunavily." Prohodil jen tak mimoděčně.

"Půjdeme na to jídlo?" Zašvitořil blondýnek a kouzelně zakoulel modrýma očima.

"Ovšem, vždyť jsem ti slíbil, že tě zvu."

"O to nejde, mám jen hrozný hlad." Pohladil se přes bříško, které již volalo po jídle. Hnědovlásek popadl tašky za poutka do jedné ruky a druhou nastavil svému příteli. Ten se za ni chytil a vedl jej z náměstí pryč. Asi dvě stě metrů od jejich autobusové zastávky, byla příjemná rodinná restaurace. Niall napočítal asi pět lidí, kteří se nacházeli uvnitř.

Číšník, dva muži popíjející něco u baru a jeden starší pár. Posadili se do úplně zadního boxu, vedle sebe a na místa naproti odložili nákup. Niall seděl blíž u zdi, Liam měl zas nohu položenou mírně do uličky. Není divu, že se přes ni číšník málem přerazil.

"Promiňte, jste v pořádku?" Začal se hned omlouvat. Mladý chlapík se zasmál a přikývl.

"Dobré odpoledne, pánové," položil jim na stůl dva jídelní lístky,"budete si přát něco k pití?"

"Já si dám pivo," blondýnek zamrkal a olíznul si rty. Už se nemohl dočkat, až se osvěží.

"Desítku, jedenáctku, dva…"

"Jedenáctku, děkuji," číšník opět přikývl a zapsal to na účet.

"A vy, pane?"

"Hm, já prosím sprite s ledem." Jen muž zašel za růžek, Niall si začal užívat Liamovy doteky na stehně, které jej provázely po celou tu dobu, co mluvil s číšníkem.

"Li, co to zase vyvádíš, broučku?" Zabručel, ale dál se nechal hladit na vnitřní straně pravého stehna. Nakonec toho Liam se smíchem nechal a začali si vybírat v jídelníčku. Chlapík v těsné vestičce tam byl, právě když si konečně vybrali, zpátky a položil na stůl tác. Nejdříve položil půllitr světlého točeného piva před blondýnka a hned na to sklenici s ledem před hnědovláska. Ještě skleněnou lahev spritu, kterou jednou rukou šikovně otevřel kovovým otvírákem.

"Tak, máte vybráno?"

"Já si dám ty vepřové špízy na švestkách a restované zelené fazolky s balkánským sýrem." Blondýnek mu nadiktoval svou objednávku a obrátil pohled na své pivo. Hladově se zašklebil a rychle se ho pořádně napil.

"A já si dám kuskus s kuřecími kousky a… hm, ten zeleninový salát, ten…"

"Niceský salát." Usmál se na hnědoočka. Koketně se na něj usmál. Niall se na něj jen zamračil a hleděl si zase svého piva. "Dobře, za chvilku jsem tu." Zamrkal na něj znovu. Otočil se na podpatku a odkráčel pryč.

"Koukám, že si tě budu muset hlídat." Rýpnul si hned blondýnek. Liam se nahlas zasmál a nalil si spritu do sklenky.

"Prosím tě, kocourku," zacukroval a podíval se na svého přítele. Ten se frustrovaně znovu napil z půllitru a vyfoukl přebytečný vzduch z plic. "Hezký vousy," šťouchl ho do žeber, načež si modroočko jen pusu otřel a zakabonil se.
"Nech toho naštvávání pořád." Liamův tón byl najednou nepříjemný.

"Já nejsem naštvaný."

"Ale jsi. Vidím to."

"Ne, to nejsem. Koukej, jak nejsem naštvaný!" Vycenil zoubky i s rovnátky, čímž hnědovláska také donutil k úsměvu.

"Kdybych byl naštvaný, nepolíbím tě." Zacvrlikal.

"Tys mě ale ne," položil mu horkou dlaň na tvář a dal mu vážně, ale vážně hluboce francouzský polibek,"políbil." Oba se tence rozhihňali.

"Tak, už se to nese." Ozvalo se jim za zády, načež na stole přistály dva obrovské plné talíře. Slušně poděkovali.

"Ať ti chutná, miláčku," zadíval se do jeho hnědých kukadel a políbil jej.

"Tobě taky."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama