Kapitola 19.

26. července 2013 v 23:27 | Dixion |  Bromancelove


"Nialle?" Křikl po chvilce nechápavého zírání na svého odcházejícího přítele a rozeběhl se za ním. "Co máš zase za problém?" Niall nereagoval, dál kráčel se svěšenou hlavou k domu. "Mluvím s tebou, slyšíš?" Postavil se před něj, čímž ho ale nezastavil. On jej totiž jen obešel a vydal se dál. "Ptám se tě, co máš za problém!" Tentokrát se nenechal odbýt a prudce si jej k sobě za rameno otočil.

"Nech toho, Li." Popotáhl blondýnek.

"Co to do tebe zase vjelo?" Liam ve skutečnosti tušil, co se děje. Tušil, že Niall nechce, aby je viděli ti kluci. Viděl v jeho očích strach a lítost. "Stydíš se za mě?" Zašeptal opatrně, jako by se bál, že řekne něco špatně, načež modroočko jen zavrtěl hlavou v nesouhlasu. "Za nás?" Zkusil to znovu.

"Za sebe." Fňukl a utíraje si hřbetem ruky oči se rozutekl dovnitř. Hnědovlásek ani chvilku neotálel a rozběhl se za ním, i když mu to šlo znatelně hůř; byl více ověšený taškami, než jeho přítel.

"Liame?" Ozval se za ním ženský hlas, když vybíhal schody. Prudce zabrzdil a naklonil se přes zábradlí, aby viděl na ženu pod nimi.

"Dobrý den, paní ředitelko." Kývl s úsměvem, doufajíc, že je to ona. Z rychlého běhu měl vždy mžitky před očima.

"Byli jste ve městě?"

"Ano, všechno jsme si nakoupili."

"A kde máš Nialla?" Vyptávala se dál.

"Hm, právě jsme… si dávali závod, kdo bude dřív na pokoji."

"Tak to se omlouvám, asi jsi kvůli mně prohrál." Položila si dlaň na prsa a srdečně se usmála. On se rozeběhl dál, cestu si snad již pamatoval. Vpadl do pokoje a hodil tašky na svou postel.

"Hej!" Práskl dveřmi, jež předtím zapomněl zavřít a doťapkal před blondýnka, který seděl s koleny u obličeje na posteli a poslouchal něco na sluchátkách. Naštvaně mu je vytrhl s uší a posadil se vedle něj. Chvíli seděl a nic neříkal, stejně tak Niall. Jenže to nevydržel a uchopil něžně jeho ruku, propletl prsty a pevně ji stiskl. Zvláštní, jak se mezi nimi neustále měnila nálada. "Sundej si ty boty, budeš mít špinavé povlečení." Pověděl tiše, káravě. Blondýnek si poslušně boty skopl z nohou a přisunul se blíž k Liamovi. "Hm, najednou, co?" Šťouchl jej do žeber a posadil si ho na klín. Přisunul se ke zdi a opřel se o ni. Niall v kleku pevně obemkl koleny jeho boky a dlaně mu položil na ramena.

"Nialle, já netvrdím, že mě máš na veřejnosti líbat nebo mě brát za ruku, když ti to je nepříjemné… zvlášť tady a já to chápu… ale jednou už spolu jsme a jestli chceš do našeho vztahu motat nějakou přetvářku, tak…" Nespokojeně vydechl, nechtěl tu větu dokončovat. Nechtěl vypouštět z úst žádné výhružky či něco podobného. Díval se mu do očí s takovou oddaností; Niall takový pohled ještě nikdy nezažil, neviděl. "Když budeš chtít, abych se k tobě někde choval jen jako kamarád, řekni mi to, dej mi nějaké znamení. Cokoliv." Blondýnek přikývl, moc se styděl, neuvěřitelně moc se styděl. "Tak něco řekni." Pokládaje dlaně na jeho úzké boky se pokusil o upřímný úsměv; no, moc mu nevyšel.

"Nechápu, jak se mnou můžeš mít takovou trpělivost." Zašeptal s víčky přitisknutými pevně k sobě.

"To je všechno?"

"Promiň." Svraštil obočí a snažil se polykáním zahnat bolavý knedlík, jenž se mu utvořil v krku. Stydlivě se naklonil a stejně stydlivě se jej snažil políbit. Jenže Liam byl nazlobený, a tak mu nevycházel vstříc. Ani líbat se nenechal, pevně k sobě semkl rty a zastrčil je do pusy. Blondýnek se frustrovaně oddálil, ale jen na pár palců. Hnědoočko rty vrátil zpátky do původní polohy a ještě je naštvaně našpulil.

"Troubo." Zakabonil se najednou a pohlédl smutně do Niallovo očí. Ten si radostně zatleskal a opět se pokusil jej políbit. I když chvilku nespolupracoval, nakonec ale podlehl blondýnkovo krásné vůni a něžným dotekům. Žádný člověk mu nikdy netvořil na kůži takové mrazení, nikdy jej nikdo nedokázal takhle rozpálit ani rozněžnit. Nechal se hladit z vrchu pod tričkem na prsou, nechal se pokousat na krku, nechal se pomazlit… protože mu to bylo sakra příjemné. Nechal jej dělat si s ním, co jen chce. Chtěl, aby Niall došel sám až tam, kam chce on a ne to zase uspěchat jako ráno. Ovšem on by se v tuto chvíli nebránil ničemu, a tak ho prostě nechal dělat, hrát si.

"Jen nechci, aby si ze mě… a z tebe stříleli ještě víc." Řekl najednou blondýnek a zadíval se mu utrápeně do očí.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama