Kapitola 22.

26. července 2013 v 23:34 | Dixion |  Bromancelove


"Jak to myslíš?" Snažil se v puse vyrobit sliny, protože zkrátka nemohl vůbec polykat. Věděl moc dobře, jak to blonďáček myslí, jen se o tom chtěl přesvědčit. Nebo spíš chtěl slyšet, že to není pravda. Znovu začal třít jeho ramena a znovu jej začal líbat do vlasů. Niall byl jako smyslů zbavený. Čekal, že už po těchto slovech hnědoočko uteče a nikdy s ním nepromluví. Nenapadlo jej, že když to pochopila Debbie, pan Patrick i paní ředitelka, tak to může pochopit Liam. Jeho doteky ho uklidňovaly. Jen polibky do vlasů od Liama mu dávaly sílu mluvit dál.

"Když jsem do něj strčil, jak jsem utekl pryč, upadnul hlavou na tu petrolejovou lampu. On zůstal nejspíš v bezvědomí a…" Již nebrečel. Už neměl kde brát slzičky. V krku měl stále knedlík, který mu jindy nedovoloval mluvit, jenže teď se snažil, i přes tu bolest, která mu sálala z krku až do jazyka. "Lampa se nejspíš převrátila. A začalo tam hořet." Vymanil se z hnědovláskova náručí a narovnal se. "Vlastně jsem ho… zabil." Dodal najednou hlasem pevným jako skála. Podíval se na Liama, který akorát s neutrálním výrazem koukal před sebe. "Já vím, že jsem ti to měl říct hned. Sakra, vím to!
Jenže… když to s námi vypadalo tak hezky. Prostě jsem se poprvé za dlouhou dobu s někým cítil takhle dobře a nechtěl jsem si to pokazit. No a pak, když jsme se políbili, jsem ti to už zkrátka nechtěl říct. Myslel jsem, že když ti to nikdy nebudu muset říct a ty se to nedozvíš, že bude všechno v pořádku. Liame?" Už zase kňoural jako malé dítě, jeho pohled přímo prosil o odpuštění. Když se jeho studánky setkaly s čokoládovými panenkami, odvrátil pohled zase před sebe. "Odpusť," zašeptal do ticha.

"Byla to nehoda?" Zeptal se narovinu hnědovlásek.

"Samozřejmě! Nikdy bych mu úmyslně neublížil, já jsem ho moc miloval." Odpověděl vystrašeně Niall. Už je to tady, taky si bude myslet, že to udělal naschvál, stejně jako děti v domově, a začne ho nenávidět.

"A pořád ho miluješ?"

"Co?" Modroočko se zamračil doufaje, že se na to Liam ve skutečnosti nezeptal. I když… miloval ho ještě dlouho po tom. Miloval jej vlastně, dokud nepřišel Liam. Když totiž spatřil toho hnědovlasého nádherného kluka, navíc tak šarmantního, vytratila se všechna pomyšlení na bývalého bezcitného, avšak krásného, milence. "Ne." Odpověděl nakonec jistě. Hnědoočko chvíli mlčel, se zavřenýma očima hryzal svůj spodní ret a rozklepanými prsty žmoulal šňůrku od tepláků.

"To je dobře. Protože já tě miluju." Vydechl potichu. Spíš si to řekl jen tak pro sebe, hlasitěji neměl odvahu, ale blondýnek jej slyšel. Čekal, že ho začne nenávidět, po tom, co mu řekl, že je prakticky… vrah? A on mu místo toho vyzná lásku? A propos. On si svými city nebyl vůbec jistý. Cítil k němu něco, to bylo na první pohled jasné, něco silného, ohromně silného a možná by to jiný láskou nazval, ale… on sám vůbec nevěděl jistě, jestli Liama přímo miluje. Niall by vážně za jiné situace nic takového neudělal. Neřekl by něco, co nemyslí smrtelně vážně, kdyby si nebyl jistý, avšak teď… V jiné situaci by to opravdu neřekl. Byl čestný a pravdomluvný. I přes to, že Liamovi pravdu narovinu neřekl…

"Taky tě miluju, Li." Měl dokonce pocit, že to řekl upřímně, určitě to upřímně vyznělo, on sám to chvíli cítil u srdíčka. To chvění. Na vteřinku si to možná v hlavě připustil, věřil svým slovům zcela pevně. Jenže pak ho ta jistota zase opustila. A on by udělal cokoliv, jen aby si Liama udržel. Ten se blaženě usmál, tvářil se opravdu šťastně, navzdory tomu, co před chvílí slyšel. Chytil obě blondýnkovy ruce a políbil je. Podíval se mu do očí a hned bylo vše v pořádku. Jeden jediný zatracený pohled ho dokázal vrátit do nadpozemsky klidného stavu. Přiklonil se ke svému příteli a dýchl mu na rty. On je automaticky pootevřel a vyčkal si na polibek.

Liam jej neustále kousal do jazyka a do rtu.Niall to připisoval tomu, že si vybíjí nahromaděný vztek. Možná tomu tak bylo, kdo ví.

"Je mi líto, co se stalo," řekl nakonec hnědoočko,"ale rozhodně to nemění nic na tom, co k tobě cítím. Byla to nehoda a ještě ke všemu ti moc ublížil. Vím, že by bylo ošklivé říkat, že si to zasloužil… a proto to tedy neřeknu."
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 14. srpna 2016 v 23:21 | Reagovat

Je fajn že jej Li nenechal nezaslouží by si to. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama