Kapitola 24.

26. července 2013 v 23:37 | Dixion |  Bromancelove


"Co budeme dělat?" Liam sebou znuděně plácl o postel, dal si ruce pohodlně za hlavu a nohy skrčil, i s botami, na peřinu.

"To je moje postel, tak se s dovolením alespoň posuň a sundej ty pracky z mojí peřiny." Zaševelil zvonivým hláskem blonďatý smíšek a plácl jej slabě přes skrčené koleno, aby mu udělal místo. Ulehl vedle něj, také si složil ručky za hlavu a nahlas něco žblebtal. "Pověsíme si nad postele ty kroužky, nebo jak se to… hm?" Převalil se na bok, aby mu viděl do očí; nebo spíš do tváře. Pozoroval, jak pomalu zavírá a otvírá svá hnědá očka a s úžasem mu pak musel bříškem prstu přejet po linii obličeje. Zkrátka si nemohl pomoct. Hnědovláska to lechtalo, a tak se samozřejmě neubránil zachichotání.

"Pověsím to, a hlavně doufám, že to bude fungovat." Zvedl se a přešel ke všem těm taškám. Našel mezi nimi nákup z indiánova stánku a šel s ním zpátky do postele. Posadil se a vysypal obsah na ustlanou přikrývku. Bylo to milé překvapení, když tam našli papírový sáček s vážně nádherně voňavým čajem. Dárek.

"Zítra má Deb službu, takže za ní skočím, a ona nám ho udělá ke snídani. Může být?" Už zase se mu posadil do klína a obemkl jeho úzké boky koleny. Sladce jej políbil a nosem šimral jeho hladkou pokožku na čele. Kdyby se Liam, i když nechtěně, neodtáhl, skončili by určitě opět pod peřinou.

"Nechtěl jsi to pověsit, Blondie?" Zařehňal se a něžně jej ze svého klína shodil. Nad jeho postelí, v palubce, trčel malý hřebíček, a tak to pověsil na něj. Amulet visel nakonec přímo nad polštářem. Niall to jednoduše pověsil, na zeď nad hlavou, špendlíčkem. "Hm, tak to netrvalo moc dlouho." Zasmál se a chytaje blondýnkovy ruce si jej přitěsnil k tělu. Měli oba dva mazlivou náladu, a tak chtěli večer strávit samozřejmě spolu, v objetí a chtěli si jen vyprávět, nebo mlčet… to bylo vlastně jedno. Chtěli spolu zkrátka promazlit večer, ale vlastně stále nevěděli coby… a kde a jak a…

"Hm, jdeš semnou? Mohlo by to být," něžně se usmál,"romantický." Hnědovlásek nevěděl, co může mít Niall za lubem, ale když to mělo být romantický, poslušně za ním šel. Mlčky společně ťapkali po čerstvě vytřeném linoleu, čímž na něm tvořily ťápoty, až došli ke dveřím. V téhle části budovy ještě Liam nebyl. Blondýnek otevřel a popostrčil hnědookého chlapce dovnitř. Bylo tam jen dřevěné točité schodiště, tma a pavučiny. Pod chodidly se jim prášilo. Tolik prachu tam bylo. Pro tentokrát se zase rozpšíkal Liam. Konečně vyšli schody a Niall, chytaje za ruku svého přítele, otevřel železné těžké dveře. Hnědovláskovi do tváře udeřil silný vítr, avšak jinak venku bylo příjemně teplo.

"To jsme na střeše?" Broukl Liam a otočil si k sobě jemným trhnutím za ruku modroočka. Bylo to více než jasné, vlastně se zeptal docela hloupě, ale Niallovi to přišlo roztomilé. Přikývl a dovedl ho k cihlovému komínu. Byl dost široký a oni se posadili z té strany, kde na ně nefoukal vítr. Docela teple se před tím oblékli, tudíž jim nebylo chladno. A blonďáček, jak už začínalo být zvyklostí, se posadil Liamovi na klín. Dlaněmi se opřel o jeho pevná svalnatá ramena a zamilovaně… zamilovaně se mu podíval do očí. Mělce jej políbil a zavrtal obličej do přítelova krku. On po něm čin zopakoval, přičemž příjemně hladil a škrabkal jeho drobnější zádíčka. Pusinkoval hlaďounký krček a nosem zajížděl do blonďatých vlásků. Modroočko skoro spinkal, ale stále se držel, protože si chtěl při vědomí užívat partnerovy doteky. I když byl opravdu vysílený, vyčerpaný a ospinkaný, zůstával vzhůru. Ruce z ramen přesunul na pas a následně jej pevně objal, jak nohama, tak rukama. Držel se ho jako klíště, pro případ, že by mu najednou došlo, co všechno mu ještě před chvílí vůbec oznámil.
Ano, ještě pořád z toho byl nervózní a stále neuvěřil tomu, že to vzal tak… sportovně.

Najednou se Liamovi v klíně jeho malý drobek zavrtěl a hlavičku odtáhl tak, aby viděl do jeho tváře. Nejdřív byl hnědovlásek z toho, jak kouzelně na něj Niall kouká, nesvůj, ale pak si to začal užívat a rád pozoroval jeho tvář a rád se mu díval do očí a rád jej držel a rád jej objímal a rád se s ním líbal a rád ho hladil a mazlil a rád se na něj díval, když jedl a rád pozoroval jeho úsměv a miloval jeho oči… měl jej rád, miloval ho…

"Jsi moje všechno." Zašeptal blonďáček a stydlivě si zevnitř zuby žmoulal tvář. V duchu se nad tím pozastavil… když mu pověděl tohle a myslel to upřímně, proč když by řekl, že ho miluje, by to úplně doslova upřímně nemyslel?

Nahlas si povzdechl, byl trošku zoufalý. Ale věděl, že postupem času, možná později a možná to tu hranici k lásce přeskočí brzy, to upřímně a s čistým svědomím bude moct říct.

"Vždyť ty moje taky." Rozechvěle se usmál a jemně políbil jeho skoro nachovou tvářičku. Blonďatý chlapec skoro šťastně vydechl a vrátil se do původní polohy. Nosánkem se pomazlil s jeho hebkým krkem a pažemi pevně objal přítelovo tělo. Večer spolu strávili vážně přesně tak, jak si to přáli.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama