Kapitola 7.

26. července 2013 v 22:32 | Dixion |  Bromancelove


Zhasli blikající světlo a zavřeli za zaprášenou místností dveře. Niall beze slůvka zavedl Liama za paní ředitelkou, která je posadila na starší křesla v její kanceláři, naproti jejímu stolu.

"Liame, mám tu tvou složku. Je mi to všechno vážně moc líto. Pokud bys něco, cokoliv potřeboval, obrať se na mě."

"Děkuji, ale tohle můžete přeskočit. Nestojím o soucit, nestojím o politování. Nesnáším, jak mě všichni litují a každý si myslí, že mi může nějak pomoct. Nikdo! Nikdo už mi sakra nepomůže, už nikdo mi ho nevrátí…" Zašeptal křečovitě a omluvně pohlédl na Nialla, který tuhle scénu musel sledovat. Vlídná, jinak upovídaná, a vždy vstřícná paní se cítila být velmi zaskočena. Zažila už mnoho nástupů do jejího domova, vždyť jej sama založila, a Liamovo chování nebylo nijak odlišné od chování dětí s podobným osudem, ale i tak teď nevěděla, co říct.

"Promiň, už jsem zticha." Nahodila svůj zářivý milý úsměv a začala mluvit o pravidlech v Dětském domově, jako by se nechumelilo. Kdyby se takhle normálně k Liamovi chovali všichni, kteří znají jeho příběh…

Niall neposlouchal, o čem hnědoočka žena poučuje, přemýšlel, co se asi stalo, že se dostal pod křídla děcáku. Seděli tam něco okolo tři čtvrtě hodiny, když se ředitelka otočila na blondýnka.

"Nialle, zlatíčko, Liam mi řekl, že tu nemá moc oblečení, ale má v hotovosti nějaké peníze. Chci říct, že byste společně mohli jít zítra, až budou vycházky, do města." Zamyšleně svraštila obočí a tázavě se na blonďáčka podívala. Ten jen zamrmlal v souhlasu a netrpělivě si poklepával prsty o opěradlo dřevěného houpacího křesla. Chtěl už odejít, ředitelčina milá povaha ho zneklidňovala, protože byl zvyklý spíš na nespravedlivé kruté zacházení. Jenže ona znala pravdu. Ona věřila jeho slovům, kterými se právem obhajoval. Nebyla zlá a pomstychtivá, nevyhledávala spory, ani nic takového, byla to milá starší paní, se srdcem na pravém místě a pochopením. Takových ale v domově mnoho nebylo. Právě ona, správce a jedna z kuchařek Niallovi sloužili jako náhrada za rodinu. Tihle tři lidé jej měli moc rádi a rádi s ním trávili čas, byl pro ně jako vlastní.

"Teto, my bychom už šli, jestli můžeme." Najednou vystřelil ze židle a otevřel dveře, čekaje na reakci ženy.

"Jasně, tak se mějte, chlapci!" Zakřičela za nimi, když mizeli za zavírajícími se dveřmi.

"Teto?" Podíval se Liam, nevnímajíc, kam vůbec jdou, do modrých studánek.

"Neboj, zvykneš si. Ona je moc hodný člověk, jedna z mála… Dřív nebo později, když jí tak nezačneš říkat sám, tě k tomu stejně donutí. Věř mi." Mrkl na něj a přidržel přítelovi dveře. Došli až do pokoje.

"Nialle?" Hnědovlásek zůstal stát na místě, hned jak za sebou zavřel dveře. Blondýnek se posadil na svou postel, s plnou pusou zamručel, že poslouchá a obrátil pytlík s čímsi, nabízeje jeho obsah, k hnědookému chlapci. Ten si s díky ze sáčku vytáhl dva marshmalowny a jeden si strčil do úst. S mlaskavými zvuky vyřkl svou otázku.

"Tobě vadí, že semnou máš jít do toho města?" Dělal, že se ptá jen mimoděk, ale opravdu mu připadalo, že s ním modrooký nechce jít. Když se ho ředitelka ptala, vydal ze sebe jen znuděné hm.

"Ale ne! Rozhodně ne. Rád bych si s tebou vyrazil," kuňkl a jeho tvářičky byly rázem celé červené. Stydlivě sklopil pohled, dívajíc se do pytlíku s bonbony.
Vyrazil. Vyrazil? Vyrazil! Liam se krátce zamračil, protože nevěděl, co přesně tím Niall myslel. Nakonec si ale stejně řekl, že i kdyby si s ním měl vyrazit… vlastně by si s ním vyrazil rád. Hodně rád. Blondýnek si všimnul, že je jeho spolubydlící tak nějak mimo, a proto, když uviděl, že už snědl i druhý bonbon, jeden vzal a přiložil jej ke kamarádovým plným rtům. Jako když krmí dítě. Hnědovlásek otevřel pusinku a nechal modroočka, aby se o něj postaral. Ten počkal, až Liam dožužlá marshmalown a strčil mu do úst další. Hnědovlásek se začal smát, připadal si… veselý?

Do pusy se mu dostal další kousek, přestože ještě nezpracoval ani ten poslední, pak další a další. Najednou měl pusu narvanou bonbony a kamaráda, co se, při pohledu na jeho naducané tvářičky, svíjí smíchy na posteli. Nebyl schopný spořádat to velké sousto nijak rychle, s plnou pusou zamumlal něco jako hele! a položil ruku na skrčené koleno chlapce, ležícího vedle něj. V tu chvíli Niallův zvonivý smích ustal. Blonďáček se posadil, doufaje, že Liam svou krásnou ruku sundá z jeho kolena, ale to on neudělal. Místo toho jej jemně pohladil, přejel rukou až do půlky blonďáčkova hubeného stehna a počkal na Niallovu reakci.

I přes to, že se vlastně nic nestalo, z pokoje vyprchala ta veselá atmosféra. Nastala chvíle být vážný, což se Liamovi špatně plnilo, když měl ještě stále pusu narvanou pěnovými bonbony. Přál si vypadat hezky, když někoho… svádí, místo toho tam seděl s nafouklými tvářemi a rudý jako rak. Radši odvrátil pohled na druhou stranu a snažil se spolykat sladkost, ale nervózní Niall mu chtěl vidět do jeho krásné tváře, protože jen ta ho dokázala v tu chvíli uklidnit. Liam konečně spolkl poslední sousto a obrátil se na Nialla. Stydlivě se na něj usmál a stiskl na chvíli kamarádovo stehno, čímž blonďáčka rozhodil ještě víc.

V tom se ozvalo klepání na dveře. Hned na to velká rána- Niallovi spadl obrovský kámen ze srdce, když Liam konečně stáhl ruku zpátky. Ne, že by se mu jeho doteky nelíbily… právě naopak.

"Dobrý den, chlapci." Žena z úřadu Sociálního zabezpečení. "Liame, včera jsem říkala, že přijdu a vezmu vás za paní ředitelkou, ale jak jsem před minutkou zjistila, už vás tam stihl zavést tady Niall. Tak se chci alespoň ujistit, že je zde vše v pořádku."

"Dobrý den," přitakali oba chlapci, Liam pokračoval dál,"všechno je v pořádku. Zrovna jsme se domlouvali, co dneska podnikneme." Zakýval hlavou a upřímně se na paní usmál.

"Dobře, výborně!" Byla moc ráda, že se Liam hned skamarádil, měla o něj starost. "Tak to je ode mě všechno. Mějte se krásně, kluci. Nashledanou… a hodně štěstí."

Dveře se zavřely a byli v pokoji zase sami dva. Tentokrát už ale hnědovlásek neměl odvahu na něco podobného, a tak prostě navázal konverzaci.


"Co dneska podnikneme?"
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama