Kapitola 8.

26. července 2013 v 22:33 | Dixion |  Bromancelove


"Včera jsem byl běhat, takže nic náročného." Blonďáček se trochu zašklebil a promnul si bolavé svaly.

"V pohodě, jsem z toho tahání… po soudech taky unavený," povzdechl si hnědovlásek a zahánějíc slzičky, si promnul oči.

Čekal, že Niall bude taky zvědavý a začne se vyptávat, ale on byl rozumný. Když sem přišel, taky se ho všichni vyptávali a on z toho byl akorát ještě víc smutný, proto dal Liamovi čas. Až bude chtít, řekne mu to sám.

"Hm, tak si něco zahrajeme? Nebo… tak si řekni, co bys chtěl dělat." Šťouchl do svalnatého ramena vedle něj. Liam ze sebe vydal tiché zaskučení a přes postižené místo se pohladil.

"Co posloucháš?"

"Promiň?" Blondýnek nevěděl, o čem to Liam mluví.

"Ptám se, co posloucháš," zasmál se, nechápaje blonďáčkovo pomalé vedení.

"Jo ták. Si to měl říct rovnou!" Niall s výkřikem vytáhl z pod peřiny mobil a sluchátka. "Nefunguje mi reprák." Vysvětlil mu, zapojujíc sluchátka do telefonu. Podal hnědovláskovi sluchátko a sám si to druhé zastrčil do ucha. Pomalejší tichá melodie se začala rozeznívat klukům v uších, Niall si ji tence pobrukoval. Liam tuhle písničku neznal.

"Smím prosit," opatrně se postavil tak, aby mu sluchátko nevypadlo, a s širokým úsměvem nabídl modroočkovi ruku. Ten chvíli váhal, nakonec si strčil mobil opatrně do kapsy a přijal ji rád. Mravenčilo jim v bříšku oběma, ale Niall byl přeci jen nervóznější. Prsty, které zahákl za Liamův krk, se nebezpečně třásly a zůstal stát jako prkno asi celý jeden krok od kamaráda. Ten už to nemohl vydržet, už takhle se písnička chýlila ke konci a oni ještě ani nezačali, takže si jej přitáhl k sobě a zabořujíc hlavu do jeho ramínka, se začal rozpohybovávat. Jeho ruce spočinuly na Niallových bedrech a hlavu si opřel nakonec o rameno jen bradou. Niall se ve finále probudil z šoku a schovávaje obličej do ohbí mezi přítelovou hlavou a ramenem, začal nosem oňuchňávat jeho krk. Věděl, že už písnička končí, znal ji nazpaměť, ale nechtěl se Liama pouštět, byl to pro něj velmi vzácný moment. I pro hnědovláska, mimochodem. A jak Niall správně tušil, písnička skončila.

Krůčky dokola se zastavily, ale oni se jinak ani nehnuli. Blonďáček nevěděl, že se po Liamově tváři právě spouští slzičky, poznal to, až když promluvil.

"Strašně se mi stýská," zašeptal a bolestivě přivřel svá hnědá očka. Niall malinko vykulil modrá kukadla, ale zachoval chladnou hlavu. Zesílil objetí tak, že obtočil kolem jeho krku celé paže. Liam jej také objal pěvněji.

"Po rodičích?" Blondýnek se odvážil promluvit. Hnědovlásek dlouho nic neříkal.

"Po taťkovi. Po starých časech…" Měl najednou pocit, že by mu svěřil život. A Niall si zase strašně přál jej políbit. Na to ale odvahu neměl, nemohl tušit, jestli by Liama nevylekal. Nevylekal by ho, ale to on nemohl vědět. I když to, že jej vyzval k tanci sám, mu mohlo napovědět, že by se políbení nebránil. Jenže na Nialla by to bylo brzo, i když si to přál.

"Bude to dobrý, neplakej. Všechno se spraví. Vím jaké to je." Konejšil ho a jednou rukou čechral jeho krátké hnědé vlásky. Netušil, co teď řekl za hloupost, protože neznal Liamův příběh.

"Jo? Tobě snad zabila vlastní matka tátu?" Rozkřičel se hnědooký chlapec, opouštějíc Niallovu náruč. Pak rozrazil dveře a utekl pryč. Blonďáček tam zůstal zaražený stát, ve sluchátkách začala hrát nová písnička, ale on jakoby ji neslyšel. Slyšel jen jeho křik. Posadil se na postel a přemítal. Jeho ruka spočinula na ústech, když si uvědomil, co jeho slova znamenala. Tobě snad zabila vlastní matka tátu? Tak tohle je jeho příběh. Vytáhl mobil z kapsy a odhodil jej na postel, stejně tak vytáhl sluchátko z ucha. S prásknutím dveří se rozeběhl po chodbě, rozhlížejíc se kolem sebe, jestli ho někde nezahlédne. Kam by ale mohl jít, když to tu nezná?
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 14. srpna 2016 v 22:25 | Reagovat

Doufám že je brzo najde. :-|

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama