My stupid Louis 1/2

12. října 2015 v 22:20 | Dixi |  Larry

ahoj:) tak taky moje asi nejdelší oneshot.

věnováno Iv, protože si psala o slash/bromanci

dejte vědět, jak se vám to líbí :)







První setkání bylo zvláštní.


Louisovi se cestou do školy sekla přední kolečka na jeho invalidním vozíku mezi chodníkem a nájezdem na přechod. Harry šel zrovna taky do školy a uviděl ho, celého nádherného a trochu zoufalého, i když byl na tyhle situace zvyklý, jak se snaží kolečka nazvednout, ale nejde mu to. Okolo prošlo pár lidí, ale nikdo mu nenabídnul pomoc.


"Ahoj, můžu ti pomoct?" Raději se zeptal, protože věděl, že někteří lidé s různým znevýhodněním často nechtějí od nikoho pomáhat.


"Jo, prosím, byl bys hodný." Louis měl nádherný úsměv a roztomilou jiskru v očích.


Harry ho převezl na druhou stranu a zase mu pomohl nezaseknout se před vjezdem na chodník.


"Díky, um…"


"Harry!" vykřikl Harry s širokým úsměvem a podal Louisovi ruku.


"Díky, Harry. Jsem Louis."


Když zjistili, že mají společnou cestu, rozjela se debata o tom, co kdo z nich studuje. Louis, který studoval nějaké umění a výtvarno, zjistil, že Harry studuje zpěv a hru na klavír.


"Taky hraju na klavír, trochu," usmál se na něj tehdy Louis a Harry mu nabídl, že by spolu někdy mohli zajít do školního hudebního oddělení, kde je bezodrazová místnost s klavírem. A taky…


"Dáš mi tvoje číslo nebo facebook nebo cokoli?" zeptal se Harry nesměle, když doprovodil Louise až ke třídě, kde měl mít první přednášku.


Louis se zasmál a napsal mu oboje na pravou ruku, protože levou měl skoro celou potetovanou.





První rande bylo dokonalé.


Harry vzal Louise na muzikál. Dopředu zjistil, jestli je tam všude bezbariérový přístup a vše zařídil tak, aby se tam Louisovi nemohla stát jediná nepříjemnost. Pak se navečeřeli a Harry byl Louisem naprosto očarovaný. Ten kluk nezavřel pusu ani v divadle a na té večeři mluvil pořád. Jako vážně pořád.


Harry si naprosto zamiloval, jak Louis neustále o něčem plácal, šťastně žvatlal o blbostech a byl tak hrozně sám sebou.
On sám jako řečník je trochu na nic, mluví pomaleji a zdlouhavě, než něco vysvětlí, ale Louisovi se tohle přesně tak moc líbilo. Taky protože Harryho hlas je nádherný, hluboký a chraplavý, přesto tak pohlazující po duši, že byl rád, když mohl Harryho tak dlouho poslouchat.


Harry pak Louise doprovodil domů, chtěl mu pomoct a vozík tlačit, ale Louis si trval na tom, že to zvládne sám. Harry mu věřil, samozřejmě že ano, taky viděl Louisovy vypracované paže, ale přesto měl celou cestu položenou ruku na jeho zádech, přes opěradlo, a trochu mu dopomáhal. Nebyla to totiž vůbec krátká cesta.


U domu, kde Louis bydlel se svými přáteli, tedy zastavili a Harry trochu znervózněl.


"Děkuju za krásný večer, Harry," ovšem Louis moc stydlivý nebyl, ne teď, když se s Harrym sblížili. Je takový. V okamžiku, kdy někoho opravdu pozná, odhazuje všechny zábrany stranou.


"Já děkuju," trošku klišé.


"Pozval bych tě dál, ale chci tě ušetřit debilních řečí mých spolubydlících," zasmál se Louis. "Na to je ještě brzy. Nechci, abys mi utekl."


"Ne, to ne… když o to budeš stát, neodejdu, dokud neřekneš ty sám…" Harry se chtěl Louisovi dívat do očí ze stejné výšky a ne takhle seshora, ale nevěděl, jestli to nebude Louisovi nepříjemné.


Ovšem ten to za něj vyřešil sám, když ho uchopil za ruku a zatahal ho za ni směrem k sobě dolů. Harry si přidřepl přesně před něj a pevněji Louisovu malinkou dlaň stiskl.


"Nezdáš se mi?" zeptal se Louis tichým hlasem a přejel nevěřícně po Harryho tváři konečky prstů.


"To doufám, nechci být jen v tvých snech," zasmál se Harry a naklonil se k chlapcově tváři. "Chci být hlavně v tvém životě, pak možná v tvých snech."


Oba se na sebe zachichotali a Louis zabořil palec do jeho ďolíčku, než si jej přitáhl do polibku. Byl sladký a hebký. Ten polibek. A Harry vlastně taky.


"Dobrou noc, Lou."


"Dobrou, Harry Stylesi."





První návštěvy Harryho bytu byly vždycky trošku stresující.


Harry bydlí v něčem podobném paneláku. Ale výtah je jen osobní a vozík se tam nevejde. Harry tudíž musel Louise pokaždé vzít do náručí a odvézt ho do svého pátého patra.


Na Louisově první návštěvě ještě ke všemu byla doma i Gemma, Harryho sestra, která v bytě bydlí s ním. Když Harry posadil Louise k němu na botník, s polibkem sjel dolů pro vozík, kde ho složil a zase vyvezl do bytu. Vůbec mu to nevadilo, udělal by pro Louise cokoliv.


Louis mezitím zápasil se zouváním a do předsíně přišla odněkud z bytu právě Harryho sestra.


"Ahoj," usmála se s hrníčkem v ruce a podala udýchanému Louisovi ruku. "Jsem Gemma, Harryho ségra."


"Těší mě, já jsem Louis."


"Já vím, Harry o tobě nezavře pusu," mrkla na něj Gemma a chtěla pokračovat, ale cinkl výtah a vystoupil Harry. "Chceš něco k pití?" zeptala se radši.


"O to se postarám, neboj," zasmál se Harry a rozložil vozík ještě na chodbě. Mávl rukou směrem do bytu a Louis jen sledoval, jak se Gemma směje a odchází do své ložnice.


"Promiň za takový trable kvůli mně," pousmál se Louis smutně a sehnul se, aby si sundal i druhou botu. Šlo to hůř, ale šlo to. A on už s tím uměl žít, i když to nebylo zas tak dlouho, co ještě mohl chodit a všechno.


Harry před Louise postavil vozík a sám se zul ze svých polobotek.


"Mám ti do něho pomoct nebo…?"


"Zvládnu to," ujistil jej Louis a pevně se rukama zapřel o opěradla, aby se pomocí svých svalnatých paží přenesl na vozík.

"Nevadí, že tu budu jezdit? Ty kola jsou uzpůsobený pro to, aby nezničily podlahu, neboj."


"To je jasný, Lou." Harry se rozešel někam, a tak jel Louis za ním.


Ten večer, stejně jako mnoho po něm, si ho Harry odnesl do postele a hýčkal ho a mazlil, když koukali na filmy.





Když si poprvé vyznali lásku, Louis mu to trochu nevěřil.


Leželi tehdy u Harryho v posteli a už chvilku se nevěnovali filmu, líbali se a hladili a Harry tisknul jeho zadeček, což Louis cítil asi jen z poloviny, ale stačilo to k tomu, aby Harryho erekci následovala i ta jeho, i když si dávala pěkně na čas.

Harryho to udivilo, protože myslel, že je Louis ochrnutý od pasu dolů. Nikdy se o tom nebavili.


"Lou, ty… ty můžeš cítit… však víš… ty můžeš mít sex? Cítíš svůj penis normálně?" vykoktal Harry a opatrně se mu podíval do očí. Bál se, aby ho nějak neurazil nebo nerozesmutnil.


"Jo, já… vůbec mi nefungujou jenom nohy, víš… od pasu po začátek stehen to mám jen takové… pomalejší všechno, někdy to cítím jen brněním a jindy úplně normálně…" vydechl Louis nesměle a schoval obličej do Harryho krku. Cítil
jeho ruku na svém zadečku a bylo mu to moc příjemné.


"Oh, to je skvělý!"


"…"


"Teda, ne jakože je to skvělý, ale je, chápeš? Promiň, plácam."


Louis se rozesmál a políbil Harryho na rty. "V pohodě. Jo, jsem za to taky tak nějak… rád."


"Lou, a povíš mi, jak se ti to stalo? Jen jestli ti to nevadí. Dřív jsi normálně chodil, pokud si dobře pamatuju, vyprávěl jsi mi o fotbale…"


"Jo…" usmál se smutně Louis. "Blbli jsme s klukama na skejtu… zkoušeli jsme nějaký triky a já sjel ze zábradlí do silnice, smetl mě náklaďák… mohl jsem si za to sám," zamumlal chlapec a cynicky se zasmál. "Nikdy si nepřestanu říkat, jakej jsem idiot… nebo jakej jsem byl."


"Panebože, muselo to být tak těžký…" uznal Harry zkroušeně a políbil Louise do vlasů. Nepřestával hladit jemnou kůži na Louisových zádech.


"Hm… hodně mi pomohli naši. A kluci se na mě taky nevybodli. Ti tři, co tam byli tehdy na tý silnici se mnou, se mnou strávili i ty čtyři měsíce v nemocnici, byli tam snad každý den. Jen díky nim můžu studovat v Londýně, sám bych to tu nezvládal."


"Teď tu jsem pro tebe i já, jasně?" usmál se na něj Harry a počkal si, až se na něj Louis podívá.


"Já vím, Haz, děkuju," políbil ho na důkaz svých slov.


"Lou, asi mi vynadáš, ale já už musím…" vydechl a znovu se zhluboka nadechl. "Já tě miluju."


"…"


"Strašně moc jsem se do tebe zamiloval."


Louis chvíli nevěděl, jak má zareagovat. Lítal v tom až po uši, to je jasný, jen nevěděl, jestli to Harry neříká jen… z lítosti kvůli tomu, co mu teď řekl.


"Miluju tě, Lou."


"Taky tě miluju, Harry," zašeptal nakonec do jejich polibku.





Seznámení s rodiči bylo zvláštní, ale překvapivě příjemné.


První seznámení bylo Louise s Harryho maminkou a nevlastním tátou. Jeli tehdy až do Holmes Chapel.


Harry zaparkoval svůj range rover u krásného domu s obkládáním z červených cihel v přízemní části domu a bílou omítkou v patře a políbil Louise na rty.


"Budou tě milovat… stejně jako já."


Louis se jen něžně usmál a pohladil Harryho po tváři. "Jsem si jistej, že to bude vzájemné, Haz."


Harry z kufru vyndal vozík a rozložil jej. Otevřel Louisovi dveře a nechal ho, aby se do něj sám dostal, protože už si zvykl, že v tomhle Louis většinou pomoct nechce. Zabouchl auto a zamknul. Nechal Louise, aby k nižším schodům dojel sám a na nich mu pomohl nadzvedat kola vozíku. Odemkl vlastními klíči a pomohl Louisovi i do dveří. Předsíň byla maličká, sotva mohl Louise obejít, aby byl před ním.


"Zvládneš se zout, bejby?" zeptal se ho a sám si za ním začal sundávat boty.


"Mh… jo, jasně," zamumlal Louis a upřímně, doma ho obouval Harry, měl na sobě vysoké conversky, které vůbec nebyly jeho styl, ani je neměl rád, ale Harry mu je vnutil, protože se mu hodily k jeho oblečení.


Louis se sehnul a začal s tím zápasit a začínalo mu být trapně, špatně se mu dýchalo a vůbec to nevypadalo, že by se blížil k začátku, natož ke konci.


"Zlato, tak počkej, zkusim tě přelézt."


To už měl Louis slzy v očích. Někdy se cítil tak hrozně zahanbeně a poníženě… Harry se zkusil protáhnout mezi vozíkem a botníkem, ale byla tam asi deseti centimetrová mezera a bylo vážně těžké ji prolézt. Zavrávoral a nakonec skončil u Louise v klíně.


"Oh, ahoj, lásko, kde ses tu vzal?" zasmál se Louis láskyplně, a jakmile viděl tu lásku a roztomilou zahanbenost v Harryho očích, už se mu vůbec nechtělo plakat. Harryho roztomilost v některých chvílích zažene všechny slzy.


Zachichotal se tak kouzelně a jeho dlouhatánské nohy trčely nahoru. Natáhl krk a s děvčátkovským chichotáním Louise políbil na rty. Občas měl tyhle chvíle, kdy byl ten roztomilý, dívčí a s potřebou být opečovávaný on. A Louisovi to nevadilo ani náhodou.


Slezl z jeho klína a klekl si před něj. Rozvázal obě boty, a i když Louis nic necítil, co nejněžněji mu boty vyzul. Vždycky s ním zacházel jako s panenkou. Políbil jej na roztomilá kolena, protože Louis měl na sobě džínové kraťasy, a ještě na rty, než se rozešel do domu. Držel Louise za ruku, i když věděl, že musí chlapec víc namáhat tu druhou, aby se na vozíku rozjel.


V kuchyni to nádherně vonělo, Harryho maminka zrovna dovařila oběd, a lítala po kuchyni jako splašená.


"Mami, klid," rozhihňal se Harry, protože si jich ani nevšimla, jak byla zaneprázdněná.


Otočila se, vyjekla a překvapeně si položila ruku na srdce. "Já jsem se lekla! Fuj."


"Nemáš čistý svědomí, hm…?" zasmál se Harry a došel k mamince, aby ji mohl obejmout.


"Ahoj, zlatíčko," vydechla mu Anne do objetí, ale okamžitě ji upoutal Louis, stojící s vozíkem mezi futry kuchyně.

Odtáhla se z jejich objetí a její úsměv se ještě víc rozšířil. Měla stejně krásný úsměv jako Harry, byla doslova nádherná.

"Ahoj, ty musíš být Harryho Louis," rozzářily se jí i oči, když se k němu rozešla a pevně jej objala.


"Dobrý den, madam, moc rád vás poznávám," Louisův hlas byl jako pohlazení.


Když Harry viděl, že je všechno v pořádku, začal se zajímat o jídlo na sporáku a všude po stole, zatímco Anne se s Louisem pustila do nějaké konverzace o něm.


"Hele, já jsem tady!" vypískl se smíchem a už měl pusu plnou koláče.


"No to já vidím, stačil jsi od všeho půlku sníst," zasmála se Anne a pohladila Harryho po vlasech.


Louis tak nádherný pohled dlouho nespatřil. Jeho velký ochranářský Harry byl najednou maminčin chlapeček, i když byl o hlavu vyšší než ona a taky o jedna ramena širší.


"Lásko, dáš si kakao?" zeptal se Harry, protože on sám se na kakao těšil domů nejvíc. Anne dělala nejlepší kakao na světě. Dělala ho z pravého kakaa a dávala do něj dvě řádky hořké čokolády.


"Ne, je mi nějak vedro, děkuju."


"Nikdo si v tomhle horku nedává kakao, kromě tebe, broučku," zasmála se Anne a otočila se na Louise. "Sodovku nebo džus?"


"Sodovku, děkuju…"


Po obědě si Harry pištícího Louise odnesl přes rameno do pokoje, plácajíc ho po zadku pokaždé, když vykřikl. Hodil ho na postel a dominantně si nad něj lehl, lokty se opíraje vedle Louisovy hlavy, drsně a vášnivě ho políbil a poprvé ho vykouřil. Louisovi trvalo hodinu, než byl schopný orgasmu. Ne že by si Harry stěžoval, bylo to sexy, jen trochu unavující.


Druhý den ráno odjeli do Doncasteru. Udělali to takhle, protože ušetřili sto mil cesty, než kdyby jeli jeden víkend z Londýna do Holmes Chapel a další do Doncasteru. Harry trval na tom, že celý tenhle víkend bude platit on, včetně benzínu, jídla na cestu, všeho. A Louisovi bylo trapně, neměl ani na to mu přispět…


"Miláčku," Harry se krátce podíval na Louise, pohodlně spícího a zavrtaného v sedačce auta.


"Mhh?"


"Kde máte tady v Donny benzínku?"


"Jo, jo…" vydechl Louis ještě skoro ve spánku, ale najednou, jako lusknutím prstů, skoro vyskočil ze sedadla. "MY UŽ JSME V DONNY?!"


"No jo, bejby, tys tu cestu celou prospinkal," zasmál se Harry a chytil svého přítele za ruku.


"Tady odboč…"


Zastavili po chvilce na pumpě a Harry natankoval, zaplatil a posadil se zase za volant.


"Haz, zaplatím cestu zpátky," zamumlal Louis, i když by si musel půjčit od rodičů, aby na to měl.


"Už jsme se o tom bavili, lásko, tenhle výlet je na mně."


"Ale nemůžeš všechno platit," zabručel chlapec. Namačkal do navigace adresu domu jeho rodičů a protřel si ještě ospalé oči.


"Proč ne? Když ty peníze mám, chci je použít přesně na tohle."


"Připadám si, jako kdybych tě vyžíral," zamumlal znovu Louis a zahanbeně koukal z okýnka na jemu tak známé město.


"To nemyslíš vážně…? Lou, miluju tě a chci poznat tvé rodiče. Můžeš to, prosím, vypustit?"


"Dobře."


"Tady to je?" Harry zpomalil a ukázal na cihlový dům.


Louis přikývl a pomalu se dostal z auta, když zaparkovali a Harry mu připravil vozík.


Jay byla moc milá a později večer Harrymu poděkovala, když se Louis koupal…


Se slzami v očích.





První milování bylo velmi… křehké.


Hladil ho všude po těle asi hodinu. Líbal všude po těle nejmíň dvě. Líbal jeho nohy, jako kdyby to bylo to nejvzácnější na světě.


Louis mu odpoledne, když s Gemmou a Ashtonem, jejím přítelem, hráli hry na playstationu, pošeptal do ucha, že má dneska ten den, kdy cítí svůj zadeček a penis úplně normálně.


Ty překvapené, radostné jiskřičky v Harryho očích byly doopravdy roztomilé. Harry věděl, proč mu to Louis takhle
oznámil. Domluvili se už dávno před tím, že chtějí, aby se Louis cítil co nejlépe a hlavně… aby toho cítil co nejvíce.


Harry si ho skoro okamžitě odnesl do pokoje, zamknul, pustil pomalou muziku, zatáhl žaluzie a rozsvítil lampičku. Louis se hrozně moc chichotal, když ze sebe Harry začal nedočkavě a velmi nešikovně strhávat oblečení.


Zvednul Louise do vzduchu a v náručí s ním se posadil doprostřed postele. Posadil si ho na klín a vášnivě svého chlapce políbil. Louis byl tak strašně malinkatý, měkounký a roztomilý. Měl na sobě jen nějaké fotbalové šortky a Harryho mikču a takový ten rozcuch a jeho dlouhé řasy a malé ruce a drobná ramena…


Harryho prsty vnikly do jeho vlasů a přes záda na zadeček. Konečně ho mohl uchopit a stisknout.


"Miluju tě…"


Líbal ho hodinu jen takhle v náručí, pak si ho svléknul a hladil ho a líbal všude možně. Louis byl celou dobu tak nesmělý a rozkošný.


Když si ho Harry naprosto dokonale připravil a ujistil se, že až do něj bude pronikat už on sám, nebude to bolet ani na sekundu, a ani by to nebolelo, kdyby byl Louis úplně v pořádku, položil si Louisovy nohy na ramena a neustále kontroloval, aby nepadaly, začal do něj pomalu pronikat.


Celou dobu nespustil oči z Louisova obličeje a očí.


Sténal: "Panebože, Louisi, miluju tvoje tělo." A Louis jen křechce vydechoval, malátně otvíral a zavíral oči a šeptal stále dokola: "Harry…" Chtěl hrozně moc dát Harrymu nějak najevo, že si to skutečně užívá, skoro vše cítí a prožívá, ale tak nějak to… pořád nešlo. Nebyl schopen říct něco delšího a smysluplného.


Vyvrcholil dokonce dřív než Harry.


A když se pak nechal láskyplně otřít a přikrýt, přitulit a políbit, spokojeně Harryho objal okolo trupu a šťastně vydechl.


"Miluju tě, Harry."


Harry ho políbil a podíval se mu do očí. "Neumíš si ani představit, jak moc tě miluju já," zašeptal mu tak tiše křehkým hlasem.


Louis se nikdy necítil tolik milovaný.





Louis Harryho rád často něčím překvapoval.


Jednou Harry přišel ze školy DO JEJICH NOVÉHO SPOLEČNÉHO BYTU. Louis už studium ukončil a jen doma maloval a dělal zakázky na počítači.


Zrovna si dělal čaj a ohříval medovník - má ho takhle nejradši (a který mimochodem pekl Harry) - když jeho miláček s povzdechem vkročil do dveří z chodbičky.


"Ahoj, prdelko."


"Oi! Ahoj, broučku," zasmál se Louis a nechal se políbit zezadu na čelo, takže musel hlavu zaklonit. "Lekl jsem se," zasmál se, "a ty jsi… unavený."


"Ne, jsem v pohodě, bejby."


Louis otočil své křeslo a objal Harryho okolo boků. Položil si bradu na jeho bříško a roztomile se na svého milence usmál.


"Myslím, že vím o něčem, co by ti zvedlo náladu." A nejen náladu.

Harry se na něj překvapeně podíval, prohrábnul mu vlasy a široce se usmál, když spatřil Louisův potutelný roztomilý úsměv. Louisovy malinké hbité prsty dlouho neotálely. Rozepnuly poklopec, stáhly kalhoty i boxerky o deset centimetrů níž a vydolovaly ven Harryho mužství.


Harry tu nádheru, co Louis se svými rty a jazykem dokázal, vydržel pět minut, pak byl už úplně nepoužitelný.





A Harry byl někdy unavený ještě mnohem víc.


"Ale skoro nikdy nejsi doma."


"Sakra, Lou, já na tohle nemam náladu, můžeš aspoň na chvilku sklapnout?" jeho hlas se rozezněl jejich malinkým obýváčkem.


Louis svraštil bradu, vyšpulil rty a kouknul se na Harryho tak ublíženým pohledem…


"Fakt nemam chuť se s tebou hádat o hloupostech, když přijdu domů z podělaný práce v jednu v noci, do který jsem šel rovnou ze školy. Jsem unavenej, podrážděnej a hladovej. Necháš mě se aspoň najíst, než na mě začneš křičet kvůli tvojí podělaný sobeckosti? Já nemůžu za to, že nejsem doma. Chodim do práce, abychom měli kde bydlet a co jíst."


"Haz, ale já přece-" snažil se Louis plačtivě. Nesnášel, když Harry křičel. Zaprvé, protože nic horšího nikdy neslyšel, a zadruhé, protože věděl, že Harry křičí, jen když se cítí opravdu špatně.


Harry se zvedl ze sedačky od Louise a odešel do kuchyně. A jelikož bydlel s umělcem, který byl ještě ke všemu na vozíku, v ledničce toho moc nenašel, a už vůbec ne teplé jídlo.


S povzdechem si namazal dvě bulky máslem a tiše je ve stoje spapkal, než se mu uvařila voda na čaj. Udělal automaticky i Louisovi a šel zpátky do obýváku. Našel ho tam smrkajícího a tiše plakajícího. Posadil se vedle něj a opatrně se na něj podíval.


Nenáviděl, když Louis plakal. Trhalo mu to srdce. Miloval šťastného Louise, miloval, když byl Louis spokojený.


"Miláčku, promiň mi to… nechtěl jsem na tebe křičet." Jako pokaždé se první omluvil on, protože nemůže vystát, když je Louis smutný. "Pojď ke mně," špitl roztřeseně a sám ho vzal okolo pasu a posadil si ho na klín.


"Miluju tě tak strašně moc, Harry… Vím, že hrozně dřeš. Omlouvám se," pípnul Louis a políbil Harryho na rty.


Rozhodl se, že mu ukáže, jak moc si toho váží.




A Harry sténal vážně nahlas.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 mischa mischa | 15. října 2015 v 9:09 | Reagovat

Líbí se mi moc ukončení tohohle dílu..

2 Iv Iv | 17. října 2015 v 22:40 | Reagovat

Ještě sem ji neprecetla, to napíšu druhej komentář. Promiň že tak pozde, ale ted radši na blok nechodím delší dobu aby az prijdu něco tady bylo. ted toho lituju a vím že tu povídku budu milovat, protože miluji všechno co napíšeš, hh <333

3 Karin Karin | 1. srpna 2016 v 22:52 | Reagovat

Nádhera. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama